"Morty.. Teď už je jasné, že jsi šáhlá," položila jí její druhá polovička ruce na záda.
No.. A je to tady.. Pondělí ráno. Zase škola, ale dnes jsem víc vynervovaná než jindy. Ráno jsem se probudila už s blbou náladou a když jsem mrzla v tom přecpaném autobuse, přemýšlela jsem, co tam vlastně řeknu. Už v tu chvíli se mi chtělo brečet. Po pár zastávkách jsem vystoupila a čím blíž jsem byla ke škole, tím větší jsem cítila tíhu na svých prsou.. Chtělo se mi zvracet a nemohla jsem se absolutně na nic soustředit.
A bylo to tady...Utekla druhá vyučovací hodina a já se vybrala na vlak. Přišlo mi, že je to čekání nekonečné..
Otevřela jsem prosklené dveře do místnosti, kde neustále vydávalo světlo jakýsi vtíravý zvuk. Bylo to jako z The Walking Dead nebo něčeho tomu podobného. Po pěti minutách jsem si na něj ale zvykla.. Za chvilku ze dveřích vykoukla sestřička a chtěla, ať vyplním papíry, kdo bude dostávat informace o mém zdravotním stavu. Bylo to jednoduché, protože jsem jej nechala prázdný. Odevzdala sem jej společně s kartičkou zdravotní pojišťovny a za nedlouho se otevřely druhé dveře.. A já si uvědomila, že po těch několika letech jsem se konečně dokopala navštívit psychiatrii.
