Vždy vidíme v televizi, jak lidé jezdí pomáhat do Ugandy nebo nějaké jiné Africké země. Vlastně mohou jezdit pomáhat při potopách, při čištění ropných skvrn v moři, při hurikánech a dalších katastrofách, které nemusí být přírodního rázu. Mnoho z nás určitě takové lidi vidělo a já věřím, že jste je obdivovali. Otázkou ale je, zda může být i obyčejný život obdivuhodný? A co vůbec slovo "obdivuhodný" znamená?
Nejprve se vrhnu na rozebrání slova "obdivuhodný", které se skládá ze dvou slov "obdiv" a "hodný". Obdiv propuká většinou u lidí, kteří si nic takového nedokázali ani představit jako například v umění, kdy lidé obdivují obrazy v galeriích, nebo slavné spisovatele při četbě jejich děl. Slovo "obdivuhodný" se dá převrátit na "hodný obdivu". A teď už nezbývá, než se zamyslet nad tím, co je opravdu hodno obdivu.
Je lehké obdivovat někoho, kdo je známý a koho lidé obdivují po celém světě. Zamysleli jste se ale někdy, jestli je obdivuhodné i něco obyčejného kolem vás? Já nad tím přemýšlím opravdu často a vlastně bych to přirovnala k uměleckému směru, kterému se přezdívá "dekadence". Pro ty z vás, kteří tento směr neznají, nebo si nepamatují, tak se jedná o směr, kdy umělci hledají krásu v ošklivostech a někdy se v nich i hodně vyžívají. Například Charles Baudelaire, známý francouzský básník, byl jeden z představitelů dekadence. V tomto případě hledáme obdivuhodnost v obyčejných věcech.
Vezměme si například takovou kliku. Všichni ji používáme dennodenně. A teď si popravdě řekněte, jestli byste takovou kliku dokázali sestrojit. Některým lidem to bude připadat banální a to taky je. V dnešní době nám to může připadat všední, protože máme přístup ke spoustě informacím, ale dřív si mohli nechat zdát o tom, aby jim nenasněžilo do jeskyně.
Každý máme svůj život a někdy by si obdiv měli zasloužit lidé, kteří jej nemají. Jako příklad mohu dát ženu, která chodí s mužem a ten jí bije. Nechová se k ní hezky a jednoho dne se s ní vyspí proti její vůli. Ta žena otěhotní a i když je to dítě od muže, kterého nenávidí kvůli tomu, co jí provedl, dítě si ponechá a s láskou se o něj postará. Není to úplně obyčejný život, ale myslím si, že na světě je takových žen mnoho. Nemusí to být ani znásilnění. Chlap může utéct hned, co mu řekne, že je těhotná. Takové věci se ve světě stávají bohužel často a i když si nechceme připustit, že je to všední, tak to všední je.
Je jednoduché obdivovat někoho, kdo je slavný, ale obdivovat někoho o kom svět neví, to připadá obdivuhodné mně.
Nejprve se vrhnu na rozebrání slova "obdivuhodný", které se skládá ze dvou slov "obdiv" a "hodný". Obdiv propuká většinou u lidí, kteří si nic takového nedokázali ani představit jako například v umění, kdy lidé obdivují obrazy v galeriích, nebo slavné spisovatele při četbě jejich děl. Slovo "obdivuhodný" se dá převrátit na "hodný obdivu". A teď už nezbývá, než se zamyslet nad tím, co je opravdu hodno obdivu.
Je lehké obdivovat někoho, kdo je známý a koho lidé obdivují po celém světě. Zamysleli jste se ale někdy, jestli je obdivuhodné i něco obyčejného kolem vás? Já nad tím přemýšlím opravdu často a vlastně bych to přirovnala k uměleckému směru, kterému se přezdívá "dekadence". Pro ty z vás, kteří tento směr neznají, nebo si nepamatují, tak se jedná o směr, kdy umělci hledají krásu v ošklivostech a někdy se v nich i hodně vyžívají. Například Charles Baudelaire, známý francouzský básník, byl jeden z představitelů dekadence. V tomto případě hledáme obdivuhodnost v obyčejných věcech.
Vezměme si například takovou kliku. Všichni ji používáme dennodenně. A teď si popravdě řekněte, jestli byste takovou kliku dokázali sestrojit. Některým lidem to bude připadat banální a to taky je. V dnešní době nám to může připadat všední, protože máme přístup ke spoustě informacím, ale dřív si mohli nechat zdát o tom, aby jim nenasněžilo do jeskyně.
Každý máme svůj život a někdy by si obdiv měli zasloužit lidé, kteří jej nemají. Jako příklad mohu dát ženu, která chodí s mužem a ten jí bije. Nechová se k ní hezky a jednoho dne se s ní vyspí proti její vůli. Ta žena otěhotní a i když je to dítě od muže, kterého nenávidí kvůli tomu, co jí provedl, dítě si ponechá a s láskou se o něj postará. Není to úplně obyčejný život, ale myslím si, že na světě je takových žen mnoho. Nemusí to být ani znásilnění. Chlap může utéct hned, co mu řekne, že je těhotná. Takové věci se ve světě stávají bohužel často a i když si nechceme připustit, že je to všední, tak to všední je.
Je jednoduché obdivovat někoho, kdo je slavný, ale obdivovat někoho o kom svět neví, to připadá obdivuhodné mně.
Kokot č. 1: To je člověk, co si na kokota hraje, ale vlastně ani není. Jen to používá většinou jakou svou obranu.
