5 nejlepších způsobů smrti

"Morty je ti doufám jasné, že si to lidé můžou vyložit tak, že jim tu radíš, jak se zabít?" Sedne si naproti ní na stůl..
"Ale to já přece nechci.. Navíc člověka k tomu může nabádat úplně všechno a já nevidím důvod, proč se o smrti nebavit.. Je to součást našeho života, která nás všechny spojuje.." Zamyslí se a pustí se do psaní..

---

Zdravím tě u další pětky... Tu s písničkami ještě momentálně nemám a tak jsem si řekla, že napíšu tuhle..
Rozhodně ti nechci říkat, jak máš ukončit svůj život a nebo tak.. To ne.. Jen tu chci dát pár smrtí, jak by se mně líbilo umřít..

"Tak se pustíme do kopání toho hrobu.." Hodí jí lopatu..

#1
Umřít ve spánku.
No uznej... Nic tě nebolí... Zdá se ti krásný sen a.. ty se z něj už neprobudíš.. Už se nebudeš muset vrátit do té hnusné reality a hlavně umířáš v pohodlí a tak ti není odchod nepříjemný.. Spánek všichni milují..


#2
Někdo ti řekne ve stáří tak dobrej vtip, až z toho umřeš...
Jo.. myslím že, když by byl člověk starý, tak by to opravdu šlo.. A proč ne... Nemusí to být špatné, ale má to jeden háček..
Já stará být nechci..


#3
Otrava.. Něčím, co bude rychlé...


#4
Přepráškovat se..
pak to s tebou sekne a při troše štěstí si toho někdo všimne až pozdě..


#5
Podřezat si žíly/tepnu..
Taky jednoduché... A nevypadal bys při tom blbě..



Proč bych volila takovéto způsoby? Protože nechci umřít stará.. A když už, tak bych brala to s tím vtipem.. A navíc... Ani u jednoho způsobu nevypadá člověk tak strašně, když je po smrti... Kdybych chtěla odněkud skočit, tak bych pak vypadala blbě.. (pak by mě neskládali.. modelovali by mě...) Ne že bych tak nevypadala už teď, ale moje vybírání šatů a vnitřku rakve by bylo k ničemu.. a účesu taky..
Tak.. to jsou podle mého asi ty nejlepší způsoby...
Já ti přeju hezký a dlouhý život a měj se...

Baterky za pár korun

Stále dokola si otáčí s propiskou v ruce a přemýšlí... Dělá to vlastně vždy, ale nevědomky.. Nebo si jen tak klepe nohou.. "Proč mě nikdy nenapadlo, jak je příroda hezká?" Jela už tolikrát vlakem a tolikrát se dívala z okna, ale nikdy si nějak neuvědomila, že mimo města je to úplně jiné... Přichází stále o tolik krásy, co je kolem ní a zase začíná vidět jen černo a bílo..

---

Už to zase jede... Ve třídě se začíná rozjíždět sebepoškozování. Je to divné, že se to takto všechno sešlo.. Dnes už asi na psychicky labilní lidi očividně narazíš běžně. A já k nim patřím taky.. Zase.. Nevím co se ve mně vždy přepne. V jednu chvilku bych se smála a pak... najednou bych se nejraději rozbrečela nad tím, jak je vlastně všechno úplně na.. nic.. Chci ostatním pomoct.. Nechci, ať se řežou, ale.. Když bych si o tom s nimi chtěla promluvit, tak mě to najednou přejde a zhnusí se mi, protože o tom vykládají na každém kroku a... Já si jen připomenu, jak to bylo se mnou a taky si vzpomenu na to, že jsem se to vždy snažila tajit... Tohle mě štve.. A taky mě štve, že se pak začínám chovat pěkně hnusně.. Navíc mě čím dál tím víc láká si zase ubližovat.. Dřív mi to pomáhalo ventylovat mé problémy... A teď mi zase nestačí sedět jen před zrcadlem a vypovídat se sama sobě..



Poslední dobou mám divné pocity... Bojím se.. Pořád mám pocit, že se stane něco hnusného.. Netuším co.. Ale stejně mám strach.. Nemyslím o sebe, ale o některé lidi, na kterých mi záleží... A když si představím to nejhorší, tak se držím, abych se nerozbrečela.. Zase jsem... sračka..



Nenávidím se..
Vážně moc se nenávidím...
Jenom všem přitěžuji..
Zabijte mě někdo...
Já...
Nedokážu to sama..



Myslím, že se mi vybíjí baterky... Takové ty za pár korun od vietnamců.. nejspíš.. Nedokážu nikde najít nové.. Tak už mi nezbývá nic jiného, než jenom čekat..


Jo.. Tohle byl určený článek k tématu minulého týdne, ale ne každý to prostě stihne...