Stále nějak přemýšlím... Jestli to má cenu... Chvilku je mi fajn a jsem plná naděje jak malé dítě.. dokonce se chovám i jako malé dítě... A pak se proberu, když se topím a všechen stres mě tahá dolů... A vidím jen prázdno... spíš tmu řekla bych a v té nevidím nic.. Žádnou cestu ven... Cítím osamělost i mezi lidmi... Nikdo mě nebere jako kamarádku na prvním místě... Spíš jen záloha... Když tu zrovna nikdo není.. Nikdo se se mnou nechce moc bavit.. ani se nedivím... Snažím se volat o pomoc z té tmy... ale marně.. Nikdo nic neslyší... A i kdyby, tak mi není schopen pomoct.. Jen já...
Těžce prokrastinuji... Těžce dýchám.. těžce se s někým bavím, když se má nálada mění každou chvilku... Přijde mi, že lidi se ke mně chovají dobře jen z lítosti... A já už nevím, co mám dělat... Nejsem schopná se učit... protože pak vidím, jak špatně na tom jsem a jak jsem hloupá... já nevím, jak chci odmaturovat... nevím, jak chci udělat vysokou školu.. V téhle škole mě to už štve... Naše choreografka na maturitní ples, která se chová hodně arogantně... řešení věcí kolem maturitního plesu... tolik štvaní kvůli jednomu večeru.... nemám na to nervy... chce se mi křičet..
chce se mi brečet..
ale je mi to k ničemu... Nejsem guru, abych někomu změnila myšlení.. Každý si stejně bude myslet, co chce.. není mi to jedno.. ale nic s tím neudělám...
Přijde mi, že se se mnou poslední dobou bavil zase jeden bývalý kamarád... a já nevím.. co se stalo... Něco se stalo... Ale nevím, nevím jak mu mohu pomoci... ale když padáš, tak mu je k hovnu, když jej chytneš.. pak oba letíte vedle sebe..
neodpovídá...
nikdo mi neodpovídá... vždy si to jen každý přečte a vesele to ignoruje dál...
Pořád jen doufám, jestli se někdo ozve..
A tak jen pláču schoulená do klubíčka..
Těžce prokrastinuji... Těžce dýchám.. těžce se s někým bavím, když se má nálada mění každou chvilku... Přijde mi, že lidi se ke mně chovají dobře jen z lítosti... A já už nevím, co mám dělat... Nejsem schopná se učit... protože pak vidím, jak špatně na tom jsem a jak jsem hloupá... já nevím, jak chci odmaturovat... nevím, jak chci udělat vysokou školu.. V téhle škole mě to už štve... Naše choreografka na maturitní ples, která se chová hodně arogantně... řešení věcí kolem maturitního plesu... tolik štvaní kvůli jednomu večeru.... nemám na to nervy... chce se mi křičet..
chce se mi brečet..
ale je mi to k ničemu... Nejsem guru, abych někomu změnila myšlení.. Každý si stejně bude myslet, co chce.. není mi to jedno.. ale nic s tím neudělám...
Přijde mi, že se se mnou poslední dobou bavil zase jeden bývalý kamarád... a já nevím.. co se stalo... Něco se stalo... Ale nevím, nevím jak mu mohu pomoci... ale když padáš, tak mu je k hovnu, když jej chytneš.. pak oba letíte vedle sebe..
neodpovídá...
nikdo mi neodpovídá... vždy si to jen každý přečte a vesele to ignoruje dál...
Pořád jen doufám, jestli se někdo ozve..
A tak jen pláču schoulená do klubíčka..
