Už delší dobu si sepisuji nějaké věci, co mě zrovna trápí a nebo čím si procházím, abych o tom mohla pak doktorce na dalším sezení povědět.
"Morty? Proč si to sepisuješ?" Promlouvá druhá polovička.
"... Znáš mě.. Hodně si toho nezapamatuji a pak kecám nesmysly.." Odpověděla a zadívala se do poznámek na mobilu, které měla nadepsané jménem doktorky (říkejme jí doktorka F.).
Vím, že je to divné, ale opravdu mi dělá problém si zapamatovat, co se mi vlastně děje. A pak je těžké o tom mluvit.. Hlavně když ani nevím, jestli doktorce F. mohu věřit.. Nechci ať se na mě dívá divně.. Protože já si tak nepřijdu.. Nebo alespoň většinou.. Snažím se být normální.. A taky jsem, ne? Nemám ráda, když na mě lidé koukají, jako by to normální nebylo. Protože ono je, ne?..
Dnes jsem zase přemýšlela nad tím zapisováním věcí, co se mi vlastně děje a ptala jsem se sama sebe: "Proč to už tolik nepíšeš na blog?"
Na to jsem si samozřejmě také sama odpověděla. A odpověď byla vcelku jednoduchá a přišla mi na jazyk hned. Protože dřív jsem sem psala hlavně proto, protože jsem doufala, že si to přečte někdo, koho tento příběh zahrnuje a uvědomí si, jak moc mi to ubližovalo. Ale dnes... Není nikdo takový o kom bych chtěla, aby to četl.. Už je to tak nějak pro mě... Abych si ujasnila, co se stalo, co ne.. Abych si prostě některé věci zapamatovala.. A ujasnila si třeba to, jak to mám říkat..
Stalo se spoustu věcí, že ani nevím, kde bych měla začít..
- Třeba u toho, jak jsem málem omdlela v obchodě, když jsem se dohadovala s prodavačkou a najednou jsem měla černo před očima a slyšela jen šum? Bylo to peklo a zase jsem si vzpomněla, proč tak nemám ráda komunikaci s lidmi..
- Nedávno jsem se zase rozhodla pro vegetariánství.. Je mi trochu lépe.. Protože vím, že alespoň pro něco jsem se rozhodla v životě správně.. Neměl by to být takový problém... A i kdyby... Zrovna to by mě netrápilo.. A navíc je to v pořádku. Můžu říkat, že mám ráda zvířata.. A brát je prostě stejně.. Kupodivu i rodiče to zatím berou, ale čekám, kdy mamku popadne zase ten její stav, kdy se vše obrátí..
- Také jsem se dozvěděla, že teta se chce odstěhovat... Prý je toho tady na ní hodně... Heh... Já si myslím, že víýš..by byla na mém místě, tak by si kopala dávno tunel někam do Číny.. Protože ona není ta, na kterou všichni křičí.. Ona není ta, která je prohlášena za malého spratka, když se snaží ubránit svého kocoura.. Ona není ta... Která každý večer pomalu brečí nad tím, že s ní není něco v pořádku a ani neví co a jak to má řešit.. Takže... Jestli ona to tu psychicky nezvládá.. Znamená to tedy, že má psychika je dávno na kousky?
- Také jsem po dlouhé době napsala kamarádovi, který se se mnou přestal bavit.. Už má tři měsíce holku, je spokojený a celkem si i píšeme.. Byla bych ráda, kdybychom se zase bavili jako dřív, ale to se asi nestane.. A celkem mě to mrzí.. Protože mi na tom přátelství opravdu záleželo a byl vážně fajn.. Ale mám pocit, že mnou stále v jisté míře opovrhuje..
- Za další mám kocoura... Což jsem se zmínila už trochu výš.. Je mu rok a čtyři měsíce. Má pět kilo (byla bych ráda za deset..) a je to Peršan.. Mám pocit, že spíš chrochtá než mňauká a jmenuje se Jake Lancelot I. Doma jsem si jej dost vydobyla a někteří lidé jsou na něj stále trošku... No... Neberou ho.. Což se snad změní.. Nechci, ať je mu tady špatně..
- V létě bych měla jet do Skotska a moc se na to těším.. Pojedu tam s kamarádkou a do Skotska jsem chtěla letět vždy, tak se mi to snad splní.. Kamarádky mamka tam teď žije a má malý domeček na útesu u moře. Výšky sice nejsou má silná stránka, ale myslím, že to bude nádherné.
- Začala jsem sledovat spoustu seriálů a je to teď moje celodenní náplň.. Když nepočítám jídlo, spánek, kocoura a školu. Drží mě to tak nějak nad vodou.. Nemusím přemýšlet nad sebou ale můžu přemýšlet nad tím příběhem..
- Ve škole to nějak moc nezvládám. Známky jsou fajn.. I když si to teď nějak kazím, ale spíš to nějak psychicky nejde.. Já ani nevím proč.. Prostě.. Mi je najednou zle a chci domů.. Několikrát se stalo, že jsem se prostě sebrala a šla.. Písemky se snažím mít všechny, ale utekla mi už asi jedna.. Je to tam na mě prostě nějak moc... Hrozně mě to nervuje.. Všichni ti lidé kolem..
- Nestíhám pořádně číst.. A nějak se k tomu nemůžu dobrat.. Vždy se seknu na nějaké méně záživné části a než zase naberu odhodlání ke čtení, tak.. To strašně trvá.. Poslední týden v květnu píšeme písemku a ještě nemám přečteného Hamleta ani Poa a to to jsou obě knihy, které jsem si chtěla vždy přečíst.. A stéle chci, ale... Je tu to ale.. Když už jsme u těch knih, četla jsem Ten, kdo stojí v koutě.. Pak jsem viděla i film a je to vážně super... Ten zážitek z knihy se nedá ani popsat.. Myslím, že je to hodně hezké a ráda bych si přečetla ještě nějakou podobnou knihu. Chvilku jsem si sice myslela, že forma dopisů nebude zrovna fajn, ale kupodivu to bylo.. Bylo to mnohem lepší, než jsem si od toho namlouvala.. A kniha se čte hodně rychle..
Myslím, že to je asi vše, co jsem chtěla a pokud nebudeš vědět, co máš dělat, přečti si tu knihu a nebo se podívej na film.. Není toho v něm tolik, ale i tak je to hezké..
