NIC

Vždy si říkám, že už to je dobrý a je mi vlastně celkem fajn... A vždy s něčím takovým nakonec přijde něco, co mi plivne do tváře, vlepí takovou, že si z toho lehnu a ještě mám pocit, že si kopne a vysměje se mi... Mrzí mě, že jsem tak naivní.. Pořád tak nějak předpokládám, že když jsem k někomu upřímná, tak bude i on upřímný ke mně.. Ještě u člověka, co není schopný být upřímný i k těm nejbližším... No.. Moje chyba.. Nemám být tak hloupá... Ani nevím, co mě mrzí víc... Jestli to, že ten člověk ve stejné době, co začal píchat se mnou... začal píchat i jinou... Jestli to, že mě měl za úplnou píču.... Jestli to, že jsem byla zaláskovaná a měla jsem za to, že i on to vídí i trochu jinak..než jen sex... Nebo jestli to, že od samého začátku věděl, že jsem na tom psychicky blbě a i tak si řekl, že mu jedna milenka nestačí a tak to zkusí ještě na tuhle, protože pravděpodobně bude snadný cíl... Anebo to, že to už od začátku byla lež... a teď tu jsem po roce a půl... a teprve teď se to dozvím... A mrzí mě to.. Protože jsem mu věřila i přes to... že jsem věděla, jaký je... A teď nevím, co vše z toho byly lži a co ne.. protože... jak věřit něčemu co už začalo jako lež? Jediné co se mi chce, je brečet a něco si udělat... A nevím, co s tím mám dělat... Všichni o něm pořád tvrdili, že to je arogantní debil a já se je snažila přesvědčit, že špatný není... A to to tvrdila i ta, se kterou píchal... Paradoxně... No.. Podívejme se... Ona to rozšířila dál tu informaci a já... Já ne... No.. Jsem blbá, co?