Takže zase citace.. :)

"Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali. "

-Jean Jacques Rousseau-

First day..

Pamatuji si ten první den, kdy jsem s ním byla... Čekala jsem na něho dlouhou dobu a taky jsem se celá třásla nervozitou... a nebo to bylo tou zimou?.. No.. Tou možná taky.. Říkala jsem si, jaké to asi bude, že určitě nebudu zase mluvit a tak.. Pak jsem ho uviděla a já myslela, že uteču.. Byl to ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla.. Dobře.. byl trošku nižší jak já, ale.. co na tom.. Je k zulíbání.. :D Když jsem uviděla, jak se na mě dívá, tak jsem doufala, že nezčervenám.. Pak to probíhalo tak nějak normálně.. Objali jsme se a šli si sednout na nejbližší lavičku.. Vůbec jsem nevěděla o čem mluvit.. Naštěstí jsme se skoro pořád jen objímali a říkali si, že nechceme ať odjede a tak... Když jsem byla s ním, tak jsem na nic jiného ani nemyslela.. Byl tu jen on a já a nic jiného.. Nejraději bych zůstala v jeho náruči napořád.. Celý ten den jsme proseděli jenom na té lavičce.. Ale bylo to super... Dokonce jsme se i políbili, ale detaily si možná nechám pro sebe.. Ale tak ať z toho něco máte i vy.. Bylo to úžasný!.. :D Když pro něho přijel otec, tak už musel jít někdy kolem 6 - 7 hodiny odpoledne.. Nechtěla jsem ho pustit.. Další den jsme se měli sejít zase, protože byli ve městě o velikonočních prázdninách, ale stejně jsem nechtěla ať odejde.. nedokázala jsem si představit být bez něho... Když odjel, tak jsem doma myslela jen na ten den a kdy se znovu sejdeme.. V hlavě jsem si přehrávala celý ten den.. Byl dokonalý.. Víc jsem si uvědomila, že ho miluji a to trvá až do dnes..

Promiňte..

Promiňte... Nějakou dobu jsem sem nic nedala a to proto, že moje psychika jde absolutně někam... Včera jsem se dozvěděla od té holky, která si s ním píše, že mu řekla, že ho miluje... A dnes jsem se dozvěděla, že je vážně u něho doma... No.. Celkem mě ta představa ničí, že všechno naznačuje tomu, že jí má opravdu hodně rád... Ale nezbývá mi nic jiného, než jim to přát.. Jestli si myslí, že je ta pravá... tak dobře.. nebudu mu stát ve štěstí.. Kvůli mě si toho protrpěl hodně... Raději se budu vypisovat sem, než ho akorát štvát.. nezajímá ho jak se cítím, jestli jsem v pořádku a tak... Takže mu to ani říkat nebudu.. Napíšu, jen když on napíše jako první a budu se snažit předstírat, že je vše jako dřív a že mi nic není.. což je vlastně pravda, až na to, že jsem naprostý psychopat, pořád přemýšlím nad tím, jak mi ta holka ničí život a jak se ho snaží balit.. Přemýšlím nad ním a nade mnou.. dokonce i když nechci.. A když nechci, tak nad tím přemýšlím ještě víc... Každou noc zabořená s hlavou v polštáři, celá se klepu a nedokážu na nic jiného myslet... nedokážu spát a když už usnu alespoň na dvě hodiny... Nacpou se mi i do snu...

Tak je to..

"Jestli jsou lidé z opic, tak by měli být považováni za zvířata.. Dokonce se říká, že se lidé chovají jako zvířata.. Já si však myslím, že je to urážka pro veškeré zvířectvo.. "

Mortem

Minutka poezie..

FRANCOIS VILLON: BALADA Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, mně lékem je, co jiné poraní, mně při zábavě oddech není přán, já sílu mám a žádný prospěch z ní, srdečně přijat, každým odmítán. Jen to mi nesporné, co plno stínů, kde světlý den, tam cestu sotva znám, kde průzračnost, tam výkladem se minu, svou znalost vděčím náhlým náhodám, vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám, dím "dobrý večer", jitro-li se skví, když ležím naznak, strach mám z padání, bohatství čekám, ničí nejsem pán, mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí - srdečně přijat, každým odmítán. K věcem, jež neznám, horoucně se vinu, ženu se k cíli, jehož nežádám, kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu, kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám, můj druh je ten, kdo vemluví mně klam a "labuť černá je jak havran" dí, v tom spojence zřím, kdo mi ublíží, mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán, mám v mysli vše, jen ne to nejbližší, srdečně přijat, každým odmítán. Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví: nic neznám, ač mám o všem vědomí. Jsem stranický, jsem zastánce všech stran. Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí, srdečně přijat, každým odmítán.

Untruth..

Říkal, že se na mě nikdy nevykašle... že mě za nikoho nevymění... že on takový není... a já mu věřila.. LHAL MI..

Blue..

Miluji modré růže.. :3 a vlastně celkově modrou barvu..
Modrá barva je spojená s čtvrtkem, Jupiterem a znameními Střelcem a Rybou. Její pomalá a klidná energie povzbudí kreativitu, spiritualitu a napomáhá usnutí. Léčí citové rány způsobené komunikací a často je spojována s pravdou a důvěrou.. I přes to všechno působí tak chladně..

A co vy?.. Jakou barvu máte nejraději?.. :)

Nežiji.. pouze přežívám..

"Umírám tam, kde jsem... Každou minutu nebo sekundu... Smrti jsem pořád blíž a blíž..."

-Autor neznámý-

Weather..

Tohle počasí miluji, a co vy?.. Není příliš teplo, sluníčko nesvítí do očí.. jednoduše nejkrásnější počasí, co znám..
Jaké počasí máte nejraději?... Napište do komentů.. :)

Nova... televize, bez které se obejdete.. Like!.. :D

Zdravím čtenáře tohoto blogu..

i když silně pochybuji, že to někdo čte, ale teď to nechám stranou.. Jako první bych vás ráda požádala, abyste se koukli na tuto stránku a podpořili tak mojí nejlepší kamarádku > http://vitams.blog.cz/ Předem děkuji... :) A jen vám chci říct> Můžete si všimnout nejspíš, že máme celkem podobný web.. a někdy na něm možná najdete něco podobného... Ne nekopírujeme se.. Jen prostě tak nějak stejně uvažujeme.. Já si plánuji předem, co dám na blog, kdežto ona tam hodí to, co ji právně napadne.. Takže to může dopadnou tak, že ona tam dá něco, co já už budu mít dávno sepsáno a tak, ale ještě nenastala doba, kdy to uveřejním.. Chtěla jsem sem dát článek o Nově, ale nakonec vám sem dám jen odkazy na videa, která nás tak nějak inspirují...

https://www.youtube.com/watch?v=28lhTNE6wZc

https://www.youtube.com/watch?v=B2ty8AF2P1Q

Po jejich shlédnutí se zamyslete, jestli má cenu se na tuto televizi dívat.. :)

Třeba ano..

"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je pro člověka největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.. "

Platón

My news..

Všechny vás zdravím!.. :D
Asi si říkáte, proč jsem tak šťastná a já vám to povim... Včera... jsem dostala nový skate!.. Takže jsem z toho úplně na měkko.. :D
Je hrozně úžasný.. :)

Thought..

Díky jednomu klukovi, co mi změnil život a za to jsem mu strašně moc vděčná, jsem si uvědomila, jak jsou lidé strašní a myslí jen na sebe.. (To jsem si myslela i dřív, ale teď to nabývá většího rozměru..) Všichni jí maso a pořádně si ani neuvědomují, že kvůli nim zabíjí malá ubohá stvoření... A to jen pro to, abyste se mohli pořádně nadlábnout, nosit kožešiny a nebo kvůli kůži... Já se rozhodla, tuto věc dále nepodporovat... I když mi maso chutná, tak budu raději bez něj, než aby kvůli tomu někdo umřel.. Nikdo mě v tom nepodporuje a naopak všichni říkají, že je to zbytečné, že tak ničemu nepomůžu.. Možná ne, ale aspoň nebudu žít s černým svědomím.. A vy byste se měli taky zamyslet nad tím, jestli vám to jídlo opravdu za to stojí.. Každý si říká... "Jak někdo může jíst psa?" , ale co třeba kuře?... Je to taky zvíře... taky to má život....

Ptám se vás... Opravdu vám to vše za to stojí?...

W.S. Sonet..

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak neschopní na schopné berou bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

William Shakespeare

What do you think?

Všichni lidé by měli mít stejná práva, ať už heterosexuálové, homosexuálové nebo transsexuálové..
Co si o tom myslíte vy?.. Pište do komentů.. :)

Introduction..

Vítám vás všechny na svém blogu..
Omlouvám se, že jsem zde nenapsala lepší úvod a tak to dělám nyní.. Toto je můj první blog a tak se omlouvám, jestli najdete nějaké nedostatky... budu ráda, když budete psát komentáře.. Pokud se vám bude něco líbit, tak to napište, pokud se vám něco nebude líbit, tak to určitě napište.. a prosím slušnou formou.. :) dále se omlouvám za některé pravopisné chyby pokud najdete.. :) budu se snažit vše opravovat, tak to třeba napište taky do komentů.. :)
Pokud budete stránky navšťevovat pravidelně, tak budu ráda, ale nevím, jestli vás to bude bavit.. :D :) Jinak tento blog, jak jsem již zmiňovala, bude o mém životě, mých pocitech a tak... dále se to rozroste na vaše názory, věci, co mám a nemám ráda budu sem dávat nějakou poezii či citáty a tak... abych vám to i trošku oživila.. :)
Děkuji za váš čas, co ztrávíte na tomto blogu a těším se na vás.. :)

Mortem

Living or surviving? 6.

Rodiče se hádají stále a o matku má zájem nějaký chlap... Chodí si s ním ven a provádí všechno možné... (Nebudu to tu vypisovat... z těch jejich zpráv je mi špatně... ) Jen mi vysvětlete jedno.... Proč se s tátou teda nerozejde?... Proč má dva chlapy najednou?... Táta o něm ví, ale asi mu matka neříká vše... Protože by s ní už nejspíš nebyl.... Záčí ná se mi ta ženská hnusit víc a víc... a to jen pro to, že si nechává otce jako jistotu.... Ať sakra táhne za tím chlapem a neplete se nám tady!... Táta se alespoň snaží, kdežto ona?... Ona na nás všechny zvysoka kašle... Tak ať jde a nevrcí se... Myslete si, že jsem na ní hnusná, ale tohle ona vážně přehání.... Klidně ať jdu po rozvodu do děcáku, ale tady už trčet nechci... a s ní vůbec...

You... me...

Proč je mezi námi taková dálka?..

Mám tě ráda..

Omlouvám se za všechno, co jsem ti kdy způsobila.. ._.

Living or surviving? 5.

Když jsem přestoupila, tak jsem se přestala vídat s kamarádkou co mě tahala ven a tak jsem se mohla zase plně věnovat jemu.. Jenže tu nastal ten zlom... On naopak začal chodit s partou kluků ven, už jsem pro něj přestala být vším... Přestal se mi věnovat.. a já to nedokázala snést.... Najednou tu pro mě už nebyl... Zase mě začaly dobíhat všechny ty deprese a ještě ve větším rázu.. Začala jsem strašně žárlit na jednu holku se kterou si taky dopisuje a vypadá to, že jí má raději jak mě... A začala jsem se s ním hádat... víc ho od sebe odrazovat.. a teď už je to na takové úrovni, že se jen hádáme... Kluk se kterým bych chtěla zestárnout a dopadne to takhle.. Stále ho mám strašně ráda, jenže z jeho strany to vypadá víc a víc že jsem mu ukradená.. a mě to strašně mrzí.. Jenže svým strašným psychopatickým chováním ho stále odrazuji... Vždy, když si začneme psát, tak mě něco naštve.. Hlavně pokud se jedná o tu blbou holku, co si s ním furt píše a volá.. Chtěla bych to s ním už konečně ukončit a uzavřít tu kapitolu.. Jenže pokaždé, když to udělám, tak to nedokážu vydržet.. jakoby kus mě chyběl.. Jenže já ho už ani neznám... oba jsme se hodně změnili... a ani jednomu se ten druhý nejspíš pořádně nezamlouvá... Štve mě ta dálka, co mě od něho drží.... Nemůžu s ním být... Nemůžu mu vážně dokázat, že ho mám ráda.. jen ho štvu... Kdybych se uměla ovládat, tak to začnu všechno v sobě dusit.. a proto tu mám i tento blog... abych sem mohla psát vše co cítím a na něj nebýt tak hnusná..

Living or surviving? 4.

O velikonočních prázdninách za mnou poprvé přijel... Bylo to s ním strašně fajn... Pořád jsme se objímali a tak... Proseděli jsme celý den na lavičce.. a já byla vážně šťastná... vnímala jsem jen jeho.. (Má strašně krásný oči.. ) Byla jsem tak šťastná.. Ani všechny ty pocity nedokážu popsat.. Když se ode mě vzdálil jen na krok, tak mi připadal strašně daleko.. a já si začala uvědomovat, že to je jak spousta lidí říká.. LÁSKA.. Když odjel, tak mi bylo hrozně, protože jsme se nestihli pořádně rozloučit.. Byl najednou přes celou republiku zase ode mě...

Po půl roce jsem přestoupila na jinou školu, protože v té, kam jsem chodila se to nedalo vydržet.. Pořád jen samé pomluvy, každý se tam při hodině choval jako neinteligentní.. prostě hrůza..

Na nové škole jsem neměla problém zapadnout, protože je tam spousta lidí, co znám.. Ale i přes to všechno jsem se tam bavila nejvíc s jednou holkou.. Bylo to s ní fajn... Taky ráda používá sarkasmus.. a je vlastně jako já.. Konečně žádná barbie..

Living or surviving? 3.

A je to tady..

Začíná doba, kdy začínám uvažovat jako psychopat... nikdo mě nezná a mě to naprosto začíná ničit... Už nevím, co je maska a co jsem já.. Začínám mít strašný deprese... Začínám se řezat protože fyzická bolest mi na chvilku přebije tu psychickou..
1.7. Jsem brouzdala po internetu... a narazila tam na jednu osobu.. měl celkem zajímavou vizitku, tak jsem mu napsala.. Naštěstí mi odepsal.. Začali jsme si psát a já s ním strašně ráda začala trávit čas.. Ani jeden jsme pořádně nikoho neměli a tak to bylo fajn.. Byli jsme tu jen jeden pro druhého.. Každý den jsme si psali a dozvídali se něco o tom druhém.. On měl sice přítelkyni, ale mě to nevadilo... Až na to, že s ní nebyl rád.. A začínal mít raději mě... Naše city se začínali pomalu prohlubovat a tak se jednou s tou přítelkyní rozešel... My dva spolu nezačali chodit, ale bylo to mezi námi takové... že to tak vypadalo... A bylo to fajn... Záleželo mu na mě, měl mě rád.... nedopustil by, aby se mi něco stalo... a já za něj byla strašně ráda, protože mě tahal ze všech... problémů... Byl tu stále pro mě.... Znáte ten pocit, když přijdete domů, zapnete comp a on je pokaždé online?.. Byl tu pořád... pokaždé věděl, kdy mám nějaký kroužek a tak... čekal tu na mě...
Po nějaké době jsem se začala bavit s jednou holkou a ta mě začala tahat ven... Byla jsem za ní ráda, ale potom jsem už tolik nebyla s ním.. Ale stejně tam čekal... a i když jsem s ním nebyla, tak jsem v myšlenkách byla stále s ním..


Tak zase něco..

Living or surviving? 2.

Zde je pokračování mého příběhu..

Když mi bylo asi tak sedm let, tátu vyhodili z práce a on si řekl, že bude podnikat a bude mít fitness centrum.. A tak se taky stalo.. Jenže místo toho, aby vydělával, tak jsme začínali mít čím dál tím větší dluhy.. Když už jsme na tom byli celkem dost špatně, tak fitness prodali, ale to nestačilo.. Tak jsme museli prodat byt..
Pak jsme se teda museli přestěhovat do pronájmu, ale tam to bylo celkem drahé, takže jsme se přestěhovali ještě jinam..
Rodiče se začali od doby co měli fitness hádat... Každý den vás budilo to, jak se hádají a večer jste museli usínat s úplně tím samím... mimochodem, takhle je to dodnes.. Díky tomu, jsem si k nim vybudovala tak strašný vztah, že už nemám náladu se s nima o něčem vybavovat.. Jde jim jen o naše známky.. o to, jak je nám, se vůbec nestarají..


Tak tohle je asi vše a v příštím díle budeme už jenom o rok zpátky.. A to rozeberu víc, protože ten rok pro mě znamená asi nejvíc.. Objevila se v něm jistá osoba, za kterou jsem strašně ráda.. i když to tak nevypadá..

Living or surviving? 1.

Takže..

Vše začalo v mém dětství..

Když jsem byla malá, rodiče se mi moc nevěnovali. Matka až do večera v práci a otce jsem skoro nevídala.. Ráno brzo odcházel (dřív, než jsem vstala..) a vracel se v noci.. To už jsem byla dávno uvelebená v posteli a nechala si zdát o všem možném... Přes den jsem se o sebe musela starat sama a nebo můj o sedm let starší bratr, takže jsem musela dospět rychleji..

Pamatuji si ještě na svého nejlepšího kamaráda Mikyho.. Je o pár let starší než já a jmenuje se Mikuláš.. Nikdy jsem si nezvykla říkat mu Miky a tak to pro mě byl Míša.. Trávili jsme spolu každý den a díky němu jsem vlastně takový "kluk".. :) Měla jsem ho hodně ráda.. vyváděli jsme kde jakou neplechu a tak, ale nikdy se na mě nevykašlal.. Prostě super kámoš.... Taky můj první..

Když si tak vzpomenu, tak moje tehdejší přání bylo, že chci mít rodinu pohromadě.. Vídat tátu atd.. Teď je to už jinak..

Tak tady to vše začíná a zítra sem hodím další..

PS: Promiňte, že to beru až takhle od dětství, ale takhle to začíná.. A ještě se předem omlouvám, že nejsem bůh ví, jaký písař.. :)

Pravda musí ven..

Všechny vás vítám na svém blogu...

Zde je takový úvodní článek..
Tyto stránky jsem se rozhodla založit z jediného důvodu:
Nikdo mě nezná.. dokonce ani přátelé ne a to jen kvůli tomu, že je nechci zatěžovat.. Už jim nedokážu o sobě lhát... Mám hodně velké deprese a skoro nikdo to neví.. Chci ať mě všichni poznají i kdyby to mělo znamenat jejich ztrátu.. Už to nedokážu držet v sobě.. Budu sem po kouskách přidávat celý svůj život a vy mě budete postupně poznávat.. Nevím, jak rychle budou články přibývat, ale času mám spoustu, takže.. takže tak..

PS: inspirováno jednou holkou..