Bligrdzwa

Leží rozvalená na koberci a kouká do stropu. Najednou se nad ní objeví z prvu nejasná postava.
"Co to děláš?" pozvedne obočí.
"..."
"Morty?.." lehce do ní šťouchne nohou.
"..umírám.." vyjde z ní zvuk, jako kdyby její tělo právě opustil duch.
"Ale nekecej blbosti a vstávej. Chtěla jsi napsat článek," chytne jí za ruku a posadí ji.
"..už letím..." zase sebou plácne na zem.
"Tebe to stále hlodá, že?"
"Jo.. " vyjde z ní lehký sten a rozvzlyká se. "Všechno je na hovno,.. " slzy se jí kutálí z očí. Ani si je nezvládne otřít.

---

Je to umění...
..nebo spíš prokletí?..
V určitou chvíli... na určitém místě... za určitých okolností. Pro mě osobně.. to je spíše prokletí. Vždy mi běží hlavou něco, co bych chtěla říct, ale přemýšlím o tom, jestli to mám říct, nebo jestli to nebude znít hloupě, že to nakonec trvá tak dlouho a já to raději ani neřeknu. I když jsem kolikrát připravená to říct. V tu chvíli.. ze sebe nejsem schopná vydat ani hlásku. Naopak mám pocit, že když už něco řeknu, tak je to nevhodné a měla jsem být raději ticho.

Můj bývalý přítel teď jede ve drogách.. i ve tvrdých. Bere různé léky, které by neměl. Vykašlal se na školu, takže

maturita sluciferem (jiná forma od sbohem). Chce se úplně zničit.. Je mu jedno, co s ním bude. Neustále se utápí v alkoholu. Hrozně mi to ubližuje. Ničí mě pomyšlení na to, že kdybych byla s ním.. mohlo to být jinak. Nemusel skončit takhle.. Pořád mi píše, jak je vše na nic a já s tím nemůžu nic dělat.

Nedávno jsem dokoukala seriál. Jmenoval se 13 Reasons Why. Je to o holce, která se zabila a na 13 nahrávkách vysvětluje proč. Každá ta kazeta je věnovaná jednomu člověku, který je vlastně jeden důvod, proč to ona udělala. Na třetí kazetě vysvětluje motýlí efekt. Že i něco tak malého, jako je třepot motýlích křídel ve správný čas na správném místě.. může vyvolat tajfun na druhé polovině světa.

Že to u motýlích křídel začne a pak se na to jako na lepící pásku začnou nabalovat další a další věci a najednou je z mnoha malých problémů jeden veliký a já mám pocit, že já jsem ta motýlí křídla u kterých to začalo. Spouštěč toho všeho. Ta malá kapka kvůli které se převrhla celá nádrž a teď se to na něj jen lije.. a já tu nádrž nedovedu opravit. Začalo to u pouhých slov, která byla vyřčena očividně za špatných okolností na špatném místě a způsobila tajfun.

Srandacviky

Je to už pár dní, co jsem začala cvičit. Nechtěla jsem to nikde moc šířit, protože jak se známe.. Když něco řekneme, že to uděláme... Nikdy to neuděláme. A já jsem líné prase a cvičení mi nikdy moc dlouho nevydrželo. Jak jsem začala brát ty antipsychotika, tak jsem začala přibírat na váze. Né.. že bych byla tlustá. Vážila jsem normálně 43 kilo a nikdy to nebylo víc jak 44. Prostě krásná štíhlá linie, kterou jsem si udržovala asi jako bezdomovec peníze (takže vůbec).

"Máš zvláštní humor," povídá její druhá polovička.
"Jak zvláštní?" nechápaje se Morty poškrábe na čele.
"Takový drsný, suchý.. ne všichni by jej museli chápat."
"A není to jedno. Píši to kvůli sobě.. A poslední dobou si všímám, že mě u psaní neustále přerušuješ," zamračí se na ní.
"Ráda se do tvých článků zapojuji," pokrčí rameny.
"Ach jo..." povzdechne si.
"Tak tedy pokračuj."

---

Jak jsem tedy psala, vážila jsem 43 kilo a od doby, co beru léky, se ze 43 kilo stalo 48. Je to najednou o pět kilo víc, než jsem byla zvyklá, že mám a já nemám ráda změny. Zkusit si vzít limetkový Relax (džus) místo pomerančového byla dobrá změna, ale tohle není limetkový Relax. Bojím se, že budu přibírat dál, protože nechci být tlustá bečka. Vím, že se svojí váhou bych si vůbec stěžovat neměla, ale pro mě to je šok, nečekaná změna, která mě najednou děsí, protože si prostě přijdu tlustá. Asi bych měla přestat jíst ty Tutti frutti, když ony jsou tak dobré.

Na začátku cvičení a i po něm se protáhnu a pak přijde ta děsivější část. Když mi kamarád ty cviky ukazoval, tak jsem si říkala, jestli to myslí vážně a prosila Odina o odpuštění, že jsem do Valhally ještě nepřišla. Lehl si na břicho, roztáhl nohy a ruce.. prý jako parašutista.. No.. mně to přišlo spíš, jako kdyby vás nějaký sadista svázal a měl každou chvilkou začít ošmatávat. No pak začal pomalu zvedat ruce, hrudník a nohy najednou. Další cvik nebyl o nic lepší. Sedl si na zem zvedl natažené nohy, ruce zkřížené na hrudi a musel vyvažovat tělo. Vypadal jako kdyby někdo udeřil Drákulu přes klín, když spal. poslední srandacvik (jak to vypadalo už od pohledu) byly dřepy. Než jsem jim přišla na kloub, jak je vlastně správně dělat.. (trvalo mi to dlouho a ještě mi to úplně nejde) jsem se při každém dřepu překulovala dozadu.

Uvidíme, jak dlouho mi tahle sranda vydrží.

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 4.

Omlouvám se za pozdní přidání. Mám to tu rozepsané už od soboty, ale nějak jsem se trápila s notebookem a neměla chuť psát.. Tak to přidávám až teď.. Ještě část dne chybí, ale nemohu nahrát fotky, tak to bude jednoduše bez toho.

"No pááááni.. Ddeska si někdo přivstal.. To je rekord.." tleská jí její druhé já.
"Ano.. O celou hodinku dříve. " vycení zuby a pochlubí se.
"Páni.. A cenu za brzké vstávání nechceš?" nadzvedne obočí a založí si ruce na prsou.
Zamračí se na ní: "A zmrzlinový pohár k tomu."

Jak vidíš, tak se mi dnes podařilo z pelechu vstát o hodinku dřív. No... Nebylo to tak úplně dobrovolné. Hezky jsem si objímala peřinku a přítel mi jí začal rvát z mých ručiček. Hodí na něj naštvaný pohled a zabrblá: "Tohle ti vrátím." Nu.. Dlouho jsem nekoukala na Dextera, protože se to promítnulo do mého snu, kde tam zabíjel lidi v jakémsi apokalyptickém světě. Celkem fajn sen to byl. Jeden z těch normálnějších.

---

Koukla jsem na pár dílu Simpsnů a na jeden ještě koukám. Bart tam šel do školy v Pekle, kde vynikal. A v dalším se Petty a Selma snažily přestat kouřit v domě, tak po celém baráku Homer přidělal požární hlásiče.


Také jsem včera v noci konečně koukla na gameplay The Long Dark a konečně jsem dnes pokročila ve hře. Nu.. Ovšem ne všechna rozhodnutí byla správná a já si zhasila torch v jeskyni.. a víš, jak jsem říkala, že všechny cesty vedou do Prahy (v tomto případě z jeskyně)? Udělalo se mi černo před očima a v té jeskyni jsem se ztratila. Používání sirek jakožto zdroj světla totiž není úplně praktické. Tak jsem se na to vykašlala a vrhla se na jinou práci.




Čekalo na mě lisování takových kovových cosi do plastu. To se pak rozdělalo na hromádky po deseti a dávalo se to do krabic po padesáti. A stále dokola
...a dokola..
..a dokolaaaaa..

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 3.

Tak jsem spala zase až do půl dvanácté. I když se mě přítel snažil z postele vykopat mnohem dřív. To je tou nespavostí. Neusnu dřív než po dvanácté, což je dost smutné.. a taky je to pěkně na nic.

"Co se stalo dnes nového?"
"Vždyť ty to víš.."
"Ale on to neví.."
"Však už jdu na to, tak mi zase nelez do řeči.."

---

Dnešní report bude asi trochu kratši. Většinu dne jsem válela špeka na sedačce u notebooku. Upravila pár fotek, byla nakoupit a sehnala si časopis o fotografii, ze kterého jsem si trochu přečetla.

Opět jsem si zahrála Fallout Shelter. Divím se, že mi ještě všichni nepochcípali stejně.. jako mé kaktusy, co jsem si tak hezky pěstovala na parapetu u okna.

Před chvílí mě napadli nějací chlapy stylu Amazonky, takže mám málo jídla a pití.

A v poslední řadě jsem si založila tumblr na své fotky, se kterým jsem se dělala pěkně dlouho.
Tady vám dám odkaz.

- mandragoridoupe

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 2.

Dnešek byl vcelku produktivní. Sice jsem spala do oběda a nevytáhla čumák z nory,
ale...
Ale...!
ALE!
Upravila jsem pár fotek opět ve své skvělé Lightroomce. Tentokrát to byly fotky nějakého random asiata u zdi Johna Lennona. Však to znáš. Děláš, že fotíš zeď, ale očividně ne tak nenápadně a pak začne pózovat do tvého foťáku místo do mobilu svého kamaráda asiata, kterého jsi fotil před ním. Všimla jsem si, že stačí mít foťák v ruce, abys vypadal... jakože víš, co děláš.. Dobře.. Kecám.. Tohle mi řekl přítel.

Po včerejším půlnočním koupání, kdy mi byla strašlivá zima a neviděla jsem do bazénu.. (aneb moje paranoia, že tam něco bude..) jsem na dnešní koupání nějak nenašla čas. Heh.. Což mi ani nějak nevadilo, protože mě poslintalo malé dítě, a tak jsem umytá na další dva týdny.

---

Stáhla jsem si Fallout Shelter a pomalu si rozjíždím svůj postapo svět bunkru, kde mi ale fakt neustále lezou nějací brouci a ta siréna mi asi způsobela ohluchnutí 5. stupně Mortyini stupnice.

Tadaaaaaa.. Moje nové sídlo.

Další hrou, kterou jsem si dnes po dlouhé době zkusila bylo The Long Dark. Podle příběhu. Jeden nepatrný problém je, že nevím, jak se dostat z toho místa, kde se objevíš. Takže jsem se s tím několikrát mordovala. Asi si budu muset najít gameplaye na YouTube, abych to prostě pochopila, protože i když jsem na tom místě chodila neustále dokola.. a dokola.. a dokola, tak jsem to tam nepoznávala a myslela jsem si, že jsem úplně někde jinde. Můj smysl pro orientaci je očividně na vysoké úrovni v záporném směru.
Přežila jsem dva dny. Udělala si vodu ze sněhu. jako největší borka rozdělala oheň, ošetřila se, posbírala věci a závěr z toho? Myslím si, že má přeživší intuice jasně ukázala, že bych v přírodě přežila jakožto nejsilnější jedinec a mohla ovládnout svět. Kdybych měla po svém boku nějakého navigátora, který by mi říkal, jaká ruka je levá a jaká pravá.



Také jsem zhlédla spoustu filmů. Začalo to u Muži v černém 3, dále to pokračovalo přes Star Wars 1 a 2 k Deadpoolovi, kterého sleduji nyní. Heheheeeeeee...(Směje se chlápkovi, který se na začátku rozmajzl na značce jako moucha na plácačce.)



"A teď o těch hodinkách!" Rozjasnila se druhá polovička.
"No vždyť už jdu na to..."
"Tak honeeeeem..!"
"Kdybys mě nechala psát, tak bych o nich už dávno napsala"
"Tak piiiiiš!" Jančí..
"Ach jo.. Já to mám těžké.." Povzdechne si a vrátí se ke psaní.


Tak tedy k hodinkám. Po brozdání po internetu jsem si uvědomila, že kamarádka má nové hodinky, které jsou moc hezké, levné a ona si je vynachválila. Jsou to Xiaomi Mi Band 2. Podívala jsem se na jejich odkaz a jak jsem tak vše četla, tak se mi líbily více a více. Jsou jednoduché, vodotěsné (alespoň by měly být), slušivé, měří kroky, kontrolují tep a spánek, můžeš si na nich nastavit budík a upozorňují na zprávy a hovory. Na té stránce stojía 650 korun a když to viděl přítel, tak mi řekl, ať je vezmu, takže jsem moc ráda a v pondělí bychom je měli jít vyzvednout. Ještě jsem k nim vzala za 50 korun folii, aby se nepoškrábaly. Tak jenom doufám, že já nebudu jeden z těch lidí, který dostane vadný kus. Známe moje štěstí.



A jako vrchol celého dne jsem si udělala dva testy z autoškoly, které nedopadly zrovna špatně. V tom druhém jsem měla jen 4 chyby, takže super..

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 1.

Naše cesta započala v Praze. Protože jako všechny cesty vedou do Říma, u nás vedou všechny cesty do Prahy. Na hlavním nádraží jsme se ocitli dříve, než bylo v plánu, a tak jsme chvilku poseděli před Sephorou (která je mimochodem dost drahá a všechno seženete o polovinu levněji na ebayi). Hned naproti nám bylo Tchibo a já dostala chuť na kafe (neptej se mě proč, prostě mám kafe ráda.. jako upír krev..). Ovšem kdo by si to pomyslel, že v Tchibu na hlaváku nedělají kávu? Takže naše cesta za kávou nekončila. Šli jsme do nějakého jiného (pěkně předraženého) krámu a tam jsem si dala ledovou oříškovou kávu, která byla moc dobrá a já mohla tak ukojit své vnitřní tužby. Ovšem devadesát korun za kafe je až nekřesťanské a myslím, že jako socka příště skončím u automatu, kde se koupím horkou za dvacet korun a nechám jí vychladnout. Alespoň si budu moct k rohlíkům koupit i máslo.


Ano.. vím, že jsem použila tenhle obrázek dvakrát za sebou.

---

A když jsme konečně viděli, že náš vlak jede z p

Blábol za Blábolem

Vzhledem k nedávným událostem, které mě donutily si založit nový blog.. (nedokázala jsem se přihlásit na tento..) Jsem se rozhodla založit nový na bloggeru. Potom se ale ukázalo, že v mor_tem není podtržítko ale pomlčka. Celý problém s přihlášením se tak nakonec vyřešil. Na Blogspotu mi vůbec nevyhovuje, jak to funguje s komunitou těch lidí. Nikde nevidím, kdo přidal co nového a to mě strašně štve. Už několikrát jsem se snažila z blog.cz přesunout tam, ale vždy mě to přivedlo zpět..

Počet mých kamarádů je asi takový.. jako teplota na severním pólu, tak se ze svého života vypisuji na internet.

"Dobrý nemusíš se představovat.. Je to hrozné, raději by ses měla vrhnout k tématům .." , promlouvá mé druhé já.
"Myslela jsem, že na začátek by bylo fajn to trošku představit.. Představit sebe.., ne?"
"Fajn... Ale rychle.."
"Jo..."
Takže zpět ke psaní.
Už delší dobu jsem na blog nepsala, a tak se mi naschromáždilo pár novinek, o které se potřebuji s někým podělit.

---

TETOVÁNÍ
Ano.. Čteš dobře.. Konečně jsem si nechala udělat tetování.. a dokonce dvě. Obě mám moc ráda..

1. Úplně první mi udělala moje první láska, kterou bys znal, kdybys četl můj blog.
(došla si pro Monster) Je to taková příjemná vzpomínka na tu osobu.

Toto teto tetovaní je vlastně slunce a měsíc, den a noc... což má značit mojí rozpolcenost..

2. Druhé mi udělala zase kamarádka, které po výplatě hned zaplatím, protože to dělala zadarmo a když jsem viděla výsledek a řekla mi, kolik jí stojí výbava, tak jsem se rozhodla, že jí to prostě zaplatit musím.

A co znamená tohle? No to je spíš taková připomínka pro mě, že svůj svět bych si měla řídit sama a neměl by to za mě dělat někdo jiný..

Z obou tetovaček jsem opravdu moc nadšená a mám na oba dva lidi krásnou vzpomínku.
Pokud bys měl zájem se nechat tetovat, tak tady je odkaz na instagram té mojí kamarádky, která odvádí opravdu hezkou práci. S tetováním teprve začíná a myslím si, že by si zasloužila velikou pozornost, protože jí to jde vážně hezky. > @a.d.dorian

FOCENÍ
Řekla jsem si, že bych měla konečně něco začít dělat se svým životem, a tak jsem opět začala fotit.. Ještě víc, než dříve. Ráda fotím na analogové fotoaparáty typu Polaroid (foťák, ze kterého ti vyleze rovnou fotografie..) nebo na svitkové filmy.. To mi dělá ale větší problém, protože u Diany F+ jsem si nezvykla na to, jak pracovat s foťákem za daného světla. Takže se někdy stane, že polovina svitku je přesvícená. Kdybys měl nějaký tip, tak bych byla opravdu moc vděčná, protože svitky a vyvolávání filmů není zrovna levná záležitost.

Nejsem Rich Bitch

Všechny své fotky upravuji v Adobe Lightroom. Nejsem žádná profesionální fotografka. Prostě mě to jenom baví a jsem takový samouk, který zajde sem tam na Workshop. Budu ráda za každou radu.
A myslím, že se můžeme vrhnout na jednotlivé fotky.

Trochu vody

Kocour je mým pánem

"Proč mám pocit, že mě ta tráva chce sežrat?!"

"Tak teď ze sebe udělám modela a pořádně zapózuji."

"Tyč?!"

"What are you doin?"

Pražská smetánka

"Zkus se neusmívat." "Jasně!"