Mohu Ti prozradit, že toto je blog, který zasahuje čistě do mých myšlenek a mých zálib. Konec konců, sem budu přidávat články jen podle nálady. Když mi bude něco vrtat hlavou a nebo mě napadne něco, co dokážu nějakým stylem splácat dohromady, dám to sem. Znamená to tedy, že články budou přibývat nepravidelně a v různém časovém rozmezí, které může býti i několik měsíců.

Doufám, že se Ti na mém blogu zalíbí a budeš se sem po nějakém tom měsíci vracet.


Přeji Ti spoustu úspěchu a hezký zbytek dne či večera. :)

středa 2. srpna 2017

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 1.

Naše cesta započala v Praze. Protože jako všechny cesty vedou do Říma, u nás vedou všechny cesty do Prahy. Na hlavním nádraží jsme se ocitli dříve, než bylo v plánu, a tak jsme chvilku poseděli před Sephorou (která je mimochodem dost drahá a všechno seženete o polovinu levněji na ebayi). Hned naproti nám bylo Tchibo a já dostala chuť na kafe (neptej se mě proč, prostě mám kafe ráda.. jako upír krev..). Ovšem kdo by si to pomyslel, že v Tchibu na hlaváku nedělají kávu? Takže naše cesta za kávou nekončila. Šli jsme do nějakého jiného (pěkně předraženého) krámu a tam jsem si dala ledovou oříškovou kávu, která byla moc dobrá a já mohla tak ukojit své vnitřní tužby. Ovšem devadesát korun za kafe je až nekřesťanské a myslím, že jako socka příště skončím u automatu, kde se koupím horkou za dvacet korun a nechám jí vychladnout. Alespoň si budu moct k rohlíkům koupit i máslo.


Ano.. vím, že jsem použila tenhle obrázek dvakrát za sebou.



A když jsme konečně viděli, že náš vlak jede z p

Žádné komentáře:

Okomentovat

On bude vědět

  Chtěla bych tenhle příspěvek věnovat jedné osobě, která pro mě byla dlouho ohromnou podporou, kterou jsem dlouho milovala a bez které bych...