Stále čekám na ten úžasný den, kdy konečně zjistím, že je mi dobře.. Jen mám takový pocit, že ať dělám cokoliv, tak se tomu ani náhodou nepřibližuji. Jednu chvilku jsem celkem v pohodě a pak... ani nevím co to je, ale NĚCO se ve mně sepne a já jsem najednou zase ta, co brečí úplně nad tím vším, co dělá. Že všechno vždy jen pokazím. Že umím jen lidem ubližovat a čím víc se snažím o opak, tím je to jenom horší. Možná si říkáš, že být šťastným je celkem jednoduché, ale.. pro mě opravdu ne. Blbé je, že už ani nevypadám na to, že je mi dobře, ale když se na mě někdo koukne, tak vidí, že se mnou asi něco není úplně "tip ťop".. Což jsem opravdu nechtěla...
Před měsícem jsem dostala od doktorky nová antidepresiva. Musím říct, že je to vážně děs. Ty minulé se mnou nedělaly vůbec nic, ale tyhle.. Jeden si vezmu a hned chci spát a je jedno, jestli je hodina; zvracela bych, že by z toho mohlo být nové největší jezero světa a vážně mi není ani trochu lépe.. Já vím, že než si na léky zvyknu, tak mi má být hůř, než mi bývá, ale je to vážně hrozné. Já, která brečím nad tím, že mi vychází sedm dvojek na vysvědčení a ještě, když se teď ke konci nemůžu vůbec soustředit... Chci vytáhnout alespoň tři dvojky, ale jak to mám sakra do čtvrtka zvládnout? Místo toho sedím ještě ke všemu za bratrovým notebookem a snažím se napsat zase něco na blog. Jasně.. asi ses zasmál právě nad tím, že sedm dvojek je fajn, tak co nad tím blbnu.. že jsou horší problémy než tohle.. Jen chci poukázat, že vím, jaká je to hloupost a stejně kvůli tomu brečím ve škole na záchodech. Lámu si hlavu s každou kravinou a už nevím, co s tím mám dělat.. I psycholožka mi potvrdila, že mám chronický stres a chronicky se nervuji...
Jediné plus je, že opravdu většinu dne prospím... A i když se mi nezdají sny zrovna krásné a úžasné, tak je to stale lepší než realita...
Když už jsme u plusů, tak jsem se zase vrátila k vegetariánství.. Bude to teprve dva měsíce a zase to ani není moc dlouho, abych mohla říct, že jsem vegetarián, ale.. Jsem za to ráda... Zase si říkám, že alespoň něco dělám dobře... I když mám kolem sebe spoustu debilů, kteří mají hloupé poznámky, ale.. najde se i pár takových.. vlastně jedna, která mě podporuje i když maso jí... A opravdu jí děkuji... Takže Niki... jestli se k tomuhle někdy dostaneš, tak ti moc děkuji.. a ne jenom za tohle..
Nicméně zpět k vegetariánství. Určitě se chci jednou dostat až k veganství.. a snažím se vše už teď omezit, ale dokud jsem stále závislá na rodičích, tak.. si musím vystačit takto. Kdyby jsi byl třeba ty veganem nebo vegetariánem a měl nějaké úžasné recepty, tak mi je můžeš poslat na mail mortem.mt@gmail.com.. Určitě budu moc vděčná.. nebo když budeš mít něco, co si pravidelně kupuješ a co je vážně moc dobré, tak tím taky neopovrhnu.. :)
