Mohu Ti prozradit, že toto je blog, který zasahuje čistě do mých myšlenek a mých zálib. Konec konců, sem budu přidávat články jen podle nálady. Když mi bude něco vrtat hlavou a nebo mě napadne něco, co dokážu nějakým stylem splácat dohromady, dám to sem. Znamená to tedy, že články budou přibývat nepravidelně a v různém časovém rozmezí, které může býti i několik měsíců.

Doufám, že se Ti na mém blogu zalíbí a budeš se sem po nějakém tom měsíci vracet.


Přeji Ti spoustu úspěchu a hezký zbytek dne či večera. :)

středa 9. srpna 2017

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 4.

Omlouvám se za pozdní přidání. Mám to tu rozepsané už od soboty, ale nějak jsem se trápila s notebookem a neměla chuť psát.. Tak to přidávám až teď.. Ještě část dne chybí, ale nemohu nahrát fotky, tak to bude jednoduše bez toho.

"No pááááni.. Ddeska si někdo přivstal.. To je rekord.." tleská jí její druhé já.

"Ano.. O celou hodinku dříve. " vycení zuby a pochlubí se.
"Páni.. A cenu za brzké vstávání nechceš?" nadzvedne obočí a založí si ruce na prsou.
Zamračí se na ní: "A zmrzlinový pohár k tomu."

Jak vidíš, tak se mi dnes podařilo z pelechu vstát o hodinku dřív. No... Nebylo to tak úplně dobrovolné. Hezky jsem si objímala peřinku a přítel mi jí začal rvát z mých ručiček. Hodí na něj naštvaný pohled a zabrblá: "Tohle ti vrátím." Nu.. Dlouho jsem nekoukala na Dextera, protože se to promítnulo do mého snu, kde tam zabíjel lidi v jakémsi apokalyptickém světě. Celkem fajn sen to byl. Jeden z těch normálnějších.



Koukla jsem na pár dílu Simpsnů a na jeden ještě koukám. Bart tam šel do školy v Pekle, kde vynikal. A v dalším se Petty a Selma snažily přestat kouřit v domě, tak po celém baráku Homer přidělal požární hlásiče.


Také jsem včera v noci konečně koukla na gameplay The Long Dark a konečně jsem dnes pokročila ve hře. Nu.. Ovšem ne všechna rozhodnutí byla správná a já si zhasila torch v jeskyni.. a víš, jak jsem říkala, že všechny cesty vedou do Prahy (v tomto případě z jeskyně)? Udělalo se mi černo před očima a v té jeskyni jsem se ztratila. Používání sirek jakožto zdroj světla totiž není úplně praktické. Tak jsem se na to vykašlala a vrhla se na jinou práci.




Čekalo na mě lisování takových kovových cosi do plastu. To se pak rozdělalo na hromádky po deseti a dávalo se to do krabic po padesáti. A stále dokola
...a dokola..
..a dokolaaaaa..

Žádné komentáře:

Okomentovat

On bude vědět

  Chtěla bych tenhle příspěvek věnovat jedné osobě, která pro mě byla dlouho ohromnou podporou, kterou jsem dlouho milovala a bez které bych...