Je to už pár dní, co jsem začala cvičit. Nechtěla jsem to nikde moc šířit, protože jak se známe.. Když něco řekneme, že to uděláme... Nikdy to neuděláme. A já jsem líné prase a cvičení mi nikdy moc dlouho nevydrželo. Jak jsem začala brát ty antipsychotika, tak jsem začala přibírat na váze. Né.. že bych byla tlustá. Vážila jsem normálně 43 kilo a nikdy to nebylo víc jak 44. Prostě krásná štíhlá linie, kterou jsem si udržovala asi jako bezdomovec peníze (takže vůbec).
"Máš zvláštní humor," povídá její druhá polovička.
"Jak zvláštní?" nechápaje se Morty poškrábe na čele.
"Takový drsný, suchý.. ne všichni by jej museli chápat."
"A není to jedno. Píši to kvůli sobě.. A poslední dobou si všímám, že mě u psaní neustále přerušuješ," zamračí se na ní.
"Ráda se do tvých článků zapojuji," pokrčí rameny.
"Ach jo..." povzdechne si.
"Tak tedy pokračuj."
"Máš zvláštní humor," povídá její druhá polovička.
"Jak zvláštní?" nechápaje se Morty poškrábe na čele.
"Takový drsný, suchý.. ne všichni by jej museli chápat."
"A není to jedno. Píši to kvůli sobě.. A poslední dobou si všímám, že mě u psaní neustále přerušuješ," zamračí se na ní.
"Ráda se do tvých článků zapojuji," pokrčí rameny.
"Ach jo..." povzdechne si.
"Tak tedy pokračuj."
Jak jsem tedy psala, vážila jsem 43 kilo a od doby, co beru léky, se ze 43 kilo stalo 48. Je to najednou o pět kilo víc, než jsem byla zvyklá, že mám a já nemám ráda změny. Zkusit si vzít limetkový Relax (džus) místo pomerančového byla dobrá změna, ale tohle není limetkový Relax. Bojím se, že budu přibírat dál, protože nechci být tlustá bečka. Vím, že se svojí váhou bych si vůbec stěžovat neměla, ale pro mě to je šok, nečekaná změna, která mě najednou děsí, protože si prostě přijdu tlustá. Asi bych měla přestat jíst ty Tutti frutti, když ony jsou tak dobré.
Na začátku cvičení a i po něm se protáhnu a pak přijde ta děsivější část. Když mi kamarád ty cviky ukazoval, tak jsem si říkala, jestli to myslí vážně a prosila Odina o odpuštění, že jsem do Valhally ještě nepřišla. Lehl si na břicho, roztáhl nohy a ruce.. prý jako parašutista.. No.. mně to přišlo spíš, jako kdyby vás nějaký sadista svázal a měl každou chvilkou začít ošmatávat. No pak začal pomalu zvedat ruce, hrudník a nohy najednou. Další cvik nebyl o nic lepší. Sedl si na zem zvedl natažené nohy, ruce zkřížené na hrudi a musel vyvažovat tělo. Vypadal jako kdyby někdo udeřil Drákulu přes klín, když spal. poslední srandacvik (jak to vypadalo už od pohledu) byly dřepy. Než jsem jim přišla na kloub, jak je vlastně správně dělat.. (trvalo mi to dlouho a ještě mi to úplně nejde) jsem se při každém dřepu překulovala dozadu.
Uvidíme, jak dlouho mi tahle sranda vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat