Promiňte..

Promiňte... Nějakou dobu jsem sem nic nedala a to proto, že moje psychika jde absolutně někam... Včera jsem se dozvěděla od té holky, která si s ním píše, že mu řekla, že ho miluje... A dnes jsem se dozvěděla, že je vážně u něho doma... No.. Celkem mě ta představa ničí, že všechno naznačuje tomu, že jí má opravdu hodně rád... Ale nezbývá mi nic jiného, než jim to přát.. Jestli si myslí, že je ta pravá... tak dobře.. nebudu mu stát ve štěstí.. Kvůli mě si toho protrpěl hodně... Raději se budu vypisovat sem, než ho akorát štvát.. nezajímá ho jak se cítím, jestli jsem v pořádku a tak... Takže mu to ani říkat nebudu.. Napíšu, jen když on napíše jako první a budu se snažit předstírat, že je vše jako dřív a že mi nic není.. což je vlastně pravda, až na to, že jsem naprostý psychopat, pořád přemýšlím nad tím, jak mi ta holka ničí život a jak se ho snaží balit.. Přemýšlím nad ním a nade mnou.. dokonce i když nechci.. A když nechci, tak nad tím přemýšlím ještě víc... Každou noc zabořená s hlavou v polštáři, celá se klepu a nedokážu na nic jiného myslet... nedokážu spát a když už usnu alespoň na dvě hodiny... Nacpou se mi i do snu...