Living or surviving? 5.

Když jsem přestoupila, tak jsem se přestala vídat s kamarádkou co mě tahala ven a tak jsem se mohla zase plně věnovat jemu.. Jenže tu nastal ten zlom... On naopak začal chodit s partou kluků ven, už jsem pro něj přestala být vším... Přestal se mi věnovat.. a já to nedokázala snést.... Najednou tu pro mě už nebyl... Zase mě začaly dobíhat všechny ty deprese a ještě ve větším rázu.. Začala jsem strašně žárlit na jednu holku se kterou si taky dopisuje a vypadá to, že jí má raději jak mě... A začala jsem se s ním hádat... víc ho od sebe odrazovat.. a teď už je to na takové úrovni, že se jen hádáme... Kluk se kterým bych chtěla zestárnout a dopadne to takhle.. Stále ho mám strašně ráda, jenže z jeho strany to vypadá víc a víc že jsem mu ukradená.. a mě to strašně mrzí.. Jenže svým strašným psychopatickým chováním ho stále odrazuji... Vždy, když si začneme psát, tak mě něco naštve.. Hlavně pokud se jedná o tu blbou holku, co si s ním furt píše a volá.. Chtěla bych to s ním už konečně ukončit a uzavřít tu kapitolu.. Jenže pokaždé, když to udělám, tak to nedokážu vydržet.. jakoby kus mě chyběl.. Jenže já ho už ani neznám... oba jsme se hodně změnili... a ani jednomu se ten druhý nejspíš pořádně nezamlouvá... Štve mě ta dálka, co mě od něho drží.... Nemůžu s ním být... Nemůžu mu vážně dokázat, že ho mám ráda.. jen ho štvu... Kdybych se uměla ovládat, tak to začnu všechno v sobě dusit.. a proto tu mám i tento blog... abych sem mohla psát vše co cítím a na něj nebýt tak hnusná..