A tak tam stojím... upírám pohled... a sleduji, kam vlastně moje cesta povede..
Chci jít? Nebo ne?.. K čertu s tím. Nejraději bych sebou plácla na zem a nechala čas plynout. Tolik rozhodování a stresu, že jdu vždy raději spát a nic nedělám.
Proč jsem strůjce svého vlastního neštěstí? A chci být vlastně vůbec pořádně šťastná? Možná se toho bojím.. Ale proč? Proč si vše zbytečně komplikuji? Proč jsem vlastně vůbec já? Proč nemůžu být.. někdo jiný..? Trápí mě tolik věcí a.. komu to mám sakra říct?
Znáš ten pocit, když přijdeš domu, nemáš, co dělat a tak jen ležíš a přemýšlíš? Má tě někdo vůbec rád? Komu můžeš vlastně věřit? Komu naopak ne? Kdo tu pro tebe opravdu je? Kdo je tvůj opravdový kámoš? Chceš někoho těmi svými problémy vůbec zatěžovat? Ne... Mají své vlastní problémy a kolikrát horší.. Nakonec skončíš s velikou depresí a brečíš na posteli, protože se cítíš naprosto sám.. Když už někomu máš tu šanci vše říct, tak nevíš co, jak to popsat, jak formulovat věty a najednou si přijdeš divně..
MÁM HLAD..
Chci jít? Nebo ne?.. K čertu s tím. Nejraději bych sebou plácla na zem a nechala čas plynout. Tolik rozhodování a stresu, že jdu vždy raději spát a nic nedělám.
Proč jsem strůjce svého vlastního neštěstí? A chci být vlastně vůbec pořádně šťastná? Možná se toho bojím.. Ale proč? Proč si vše zbytečně komplikuji? Proč jsem vlastně vůbec já? Proč nemůžu být.. někdo jiný..? Trápí mě tolik věcí a.. komu to mám sakra říct?
Znáš ten pocit, když přijdeš domu, nemáš, co dělat a tak jen ležíš a přemýšlíš? Má tě někdo vůbec rád? Komu můžeš vlastně věřit? Komu naopak ne? Kdo tu pro tebe opravdu je? Kdo je tvůj opravdový kámoš? Chceš někoho těmi svými problémy vůbec zatěžovat? Ne... Mají své vlastní problémy a kolikrát horší.. Nakonec skončíš s velikou depresí a brečíš na posteli, protože se cítíš naprosto sám.. Když už někomu máš tu šanci vše říct, tak nevíš co, jak to popsat, jak formulovat věty a najednou si přijdeš divně..
MÁM HLAD..
Žádné komentáře:
Okomentovat