.....Tohle si říkám snad pořád dokola..

A beztak nevím, kdo to řekl. Popravdě je mi to i jedno.. (Kecá. Je to lenoch a nechce nic zjišťovat.)
Tenhle citát a ještě jeden mi v hlavě zůstali a já se jich nějak nedokážu pustit. Možná proto, že v nich vidím něco takového... snad pravdivého...?
Ach jak já si přeju, aby to byla pravda. Jenže mně přijde, že já potkám dřív šťěstí, které mě učiní šťastným člověkem a pak si do mě kopne. A já zůstanu ležet..
Chvilku se válí v tom blátě a pak jí ruku podá její druhá polovička. "Morty...Vstávej.." Konejší ji svým hláskem. "Takhle silná nikdy nebudeš.. Buď a zvedni se.. Podej mi ruku a vše bude zase lepší." A tak si pomalu stoupne a zadívá se do prázdna. Nikde nic.. Jen temnota.. stále se rozhlíží a pak si všimne drobného světélka někde hodně daleko. Nohy si půjčí od Flashe a... Běží... Dech jí pomalu nestačí, ale stejně se nechce vzdát. Světlo se stále zvětšuje a tak se snaží ještě víc. V tom se jí začne pod nohama propadávat země a... Padá... Padá hluboko do prázdna a ruku natahuje k tomu světélku, které ji dalo to >MOŽNÁ<. Ale teď už žádné MOŽNÁ není..

Přesně takhle je to pokaždé, ale padám pořád hlouběji a hlouběji. Přijdu si jako otrok svého vlastního neštěstí.Co mám dělat?... Teď nastal čas na ten druhý citát.
"Naučil jsem se sice jak se schovat před ostatními, ale pochybuji, že kdy zjistím, jak se ukrýt sám před sebou."
Jak...? Řekni mi prosím, jak...
(Teď zase neví, kdo to řekl..)
Navím, jak utéct sama sobě.. Všichni mě opouštějí.. Já vím, že jsem strašná, ale... Vy mě opustit můžete, ale já... Taky bych hrozně chtěla..
Nemůžu....
Nemůžu..
...
Co je to?...
T-To je... voda?
Neumím..!
....plavat...
Tenhle citát a ještě jeden mi v hlavě zůstali a já se jich nějak nedokážu pustit. Možná proto, že v nich vidím něco takového... snad pravdivého...?
Ach jak já si přeju, aby to byla pravda. Jenže mně přijde, že já potkám dřív šťěstí, které mě učiní šťastným člověkem a pak si do mě kopne. A já zůstanu ležet..
Chvilku se válí v tom blátě a pak jí ruku podá její druhá polovička. "Morty...Vstávej.." Konejší ji svým hláskem. "Takhle silná nikdy nebudeš.. Buď a zvedni se.. Podej mi ruku a vše bude zase lepší." A tak si pomalu stoupne a zadívá se do prázdna. Nikde nic.. Jen temnota.. stále se rozhlíží a pak si všimne drobného světélka někde hodně daleko. Nohy si půjčí od Flashe a... Běží... Dech jí pomalu nestačí, ale stejně se nechce vzdát. Světlo se stále zvětšuje a tak se snaží ještě víc. V tom se jí začne pod nohama propadávat země a... Padá... Padá hluboko do prázdna a ruku natahuje k tomu světélku, které ji dalo to >MOŽNÁ<. Ale teď už žádné MOŽNÁ není..
Přesně takhle je to pokaždé, ale padám pořád hlouběji a hlouběji. Přijdu si jako otrok svého vlastního neštěstí.Co mám dělat?... Teď nastal čas na ten druhý citát.
"Naučil jsem se sice jak se schovat před ostatními, ale pochybuji, že kdy zjistím, jak se ukrýt sám před sebou."
Jak...? Řekni mi prosím, jak...
(Teď zase neví, kdo to řekl..)
Navím, jak utéct sama sobě.. Všichni mě opouštějí.. Já vím, že jsem strašná, ale... Vy mě opustit můžete, ale já... Taky bych hrozně chtěla..
Nemůžu....
Nemůžu..
...
Co je to?...
T-To je... voda?
Neumím..!
....plavat...
Žádné komentáře:
Okomentovat