Po pár dnech si zase pustí svou oblíbenou tvrdší hudbu. Konečně dorazila domů. Nejspíš s chřipkou na krku, smrdí jak prase, takže chce do sprchy, ale článek chce prostě nejdřív napsat. A pak huraaaaaaaa ven do toho temného večerního světa, kterého se bojí každej malej fakan. Ona se jej sice taky bála, ale pak hrála hru Splinter Cell. Když tam otec své mlalé dceři vysvětloval, že se nemusí bát tmy, protože když ona nevidí strašidla, tak oni nevidí ji, tak si uvědomila, že je to celkem dobré a drží se toho až do dnes...
No i tak mě dobíhají špatné věci a tak jen musím počkat, až naberu vzduch do plic a budu se moct zase rozeběhnout.
No i tak mě dobíhají špatné věci a tak jen musím počkat, až naberu vzduch do plic a budu se moct zase rozeběhnout.
Včera jsem byla u kamarádky a koukaly jsme spolu na dokument, který nesl název The Secret. (Ano je to podle té knihy.) Bylo to celkem zajímavé a když se nad tím člověk zamyslí.... Ono to tak opravdu je. Nic méně mě to opět inspirovalo k tomu, napsat článek, smýšlet trochu pozitivněji (což je u mě sakra těžké, protože jsem pesimista jako prase (nebo to tvrdí alespoň ty debilní osobnostní testy) a halvně se zamyslet zase nad tím, proč se chovám jako dřív a nejsem z těch s.... venku, když už jsem se z toho dostávala.
Tenhle článek bude vlastně o tom, co chci a za co jsem vděčná.
ZA CO JSEM VDĚČNÁ..
Děkuji za svůj život. Sice není úžasný, ale i tak děkuji za tu možnost tu být. Děkuji, že jsem v dobrém zdravotním stavu. Děkuji, že můžu chodit, že můžu hýbat s předměty díky rukám a děkuji, že všechny mé smysly fungují více než dobře. Děkuji, že mám rodinu, střechu nad hlavou a přátele. Taky děkuji za to, že mám kluka? mých snů a doufám, že se mnou rád zůstane i on. Děkuji, že jsem pobrala trochu toho rozumu, že poslouchám tvrdší hudbu a ne nějaké hlouposti jako JB, 1D atd.. a že mám ráda ty věci, které mám. Taky děkuji, že se má kamarádka pomalu dostává z toho hrozného psychického stavu a už v sobě dokáže udržet jídlo. Děkuji, že mám spoustu volného času a nemusím se tolik hnát. ....
CO CHCI..
Chci, ať má rodina dostane peníze. Chci, ať jsou moji přátele šťastní, protože to vede k mému štěstí. Chci, ať je na tom má kamarádka už jenom lépe. Chci, ať dostanu já peníze pro svou osobní potřebu (jako 50 000,- by nebylo na škodu, protože na tom chci být dobře). Chci, ať se mnou můj kluk? rád zůstane. Chci, ať se všem jenom vede a především chci zůstat sama sebou.
Asi si myslíš, že jsem rozmazlená? povrchní? nebo jaké to vlastně hledám slovo?
Rozmazlená? Ne.. Já bych totiž ráda notebook a foťák, abych se mohla věnovat věcem, co mě opravdu baví.
A povrchní? Jo to ano. Ale to jsme vlastně všichni. (Můžeš si tvrdit, co chceš, ale oba moc dobře víme, že mám pravdu.)
Jestli jsis to přečetl až sem, tak jsem ráda, že u mých článků držíš. Tohle vlastně není ani tak pro někoho, aby to četl jako spíš to, co si potřebuji vypsat a ujasnit... (Což je vlastně většina mého blogu)
Měj se v Famfárově..
Žádné komentáře:
Okomentovat