Těžký týden...

Sedne si ke stolu a obličej si položí do dlaní. Chvilku jen tak přemýšlí, jestli je to její chyba a co dělá tak špatně a potom se zadívá na blog, jestli napsat článek o kterém si říká, že ho napíše, ale stále se k tomu nedokopala..

---

NOVÉ POLOLETÍ
Člověk by si řekl, že už mu učitelé dají na chvilku pokoj a ono neee.. Je nové pololetí a známky nepočkají. Člověk aby na tu školu měl čas pořád.. Nechápu, co se jim honí v hlavách. Píšeme teď snad o sto šest a já nezačínám zrovna pěkně. Hlavně s tím, jak si dokáži úžasně zapamatovat věci. Už si to dokonce píši i na ruku, abych si to pamatovala, ale po koupání jsem v háji. (._.") Mám pocit, že na můj prospěch má však dopad i moje úžasná psychická stránka..



CHMURNÁ EPIDEMIE?
Mám pocit a nebo teď každého něco trápí?
Vše jde totálně do háje.

---

1. kamarádka je ve třídě pomlouvaná a i když říká, že se přes to musí dostat, tak jde vidět, že jí to mrzí, protože její přátelé (s těmi, co se bavila do teď) jí totálně odstrčili. Ale ne jen ona by od všeho nejraději utekla..

2. kamarádka má trable s klukem, protože to není jen tak někdo o kom by se mohla zmínit před třídou, takže to vím pouze já.

3. kamarádka je na nervy z rodičů, sestry a všeho kolem..

---

A můj přítel/nepřítel...

Má nějaké trable a nechce mi o nich říct. Bojím se, že za to mohu já. Nepíše mi sám od sebe, teď si se mnou ani psát

nechce, nechce se mnou ven.. Štve mě, že mu nemůžu nějak pomoci a ještě více mě štve, že si nechce nechat pomoci a ani ode mě..
Chci tu pro něj být i v těžkých chvílích.
Od toho bych přeci měla být. Ale.. K čemu tu jsem, když nejsem hodna toho, vědět, co se mu děje?.. To pak bych neměla být ani hodna toho, být jeho... více než kamarádka.. a vůbec kamarádka.
Proč mi nevěří?...
Já se bojím...
Tolik se bojím...



Přestávám mít sílu na všechno..