Do očí se jí hrnou slzy, že by mohly překonat i Niagarské vodopády. Pomalu ale jistě jí dochází zásoba kapesníků. Lidé v obchodě si o ní už musejí říkat, že je na nich závislá jako feťák na pervitinu. A asi i je.. Každý večer si vytáhne potřebnou dávku z šuplíku a pak ji použije jako záchranu před svou bolestí.
Běží se opět vybrečet nad klávesnicí sevého blogu, ovšem její denní dávka nestačí a tak si vezme víc.
Běží se opět vybrečet nad klávesnicí sevého blogu, ovšem její denní dávka nestačí a tak si vezme víc.
Kam se poděla všechna ta láska z tohohle světa? Jako malá jsem jí byla plná a teď... Čím jsem starší, tím mi přijde, že mě všechna míjí. O to více mě zaráží to, že vlastně nejsem vůbec stará.. Jsem ještě malá příšera, která si skladuje své zombie pro štěstí někde pod postelí, aby jí odehnaly zlé sny. Poznámka: Sehnat si nové zombie.
Bolí to.. Tolik to bolí.. Ale vážně. Nevím proč, ale vždy když pomyslím na ty pěkné časy a pak si uvědomím, že mě to všechno opustilo, projede mnou hnusná bodavá bolest. Nemusím si platit ani za akupunkturu. Je mi strašně zle. Nechci myslet na jídlo, protože si potom vzpomenu, jaké to bylo, když jsem jedla s tebou.. Sakra, proč jsem s tebou někdy jedla?! Ty dřívější vztahy byly vždy alespoň odněkud z jiného světa, ale ty musíš být ze stejného. Když jdu tudy, kudy jsme šli spolu, tak mám chuť spáchat harakiri. A proč, když se s tebou někdy vidím, tak se najednou začneš chovat zase tím tvým úžasným způsobem, do kterého by se zamilovala každá druhá, a já se můžu přetrhnout v naději, že vůbec nějakou naději mám. Proč se nemůžeš chovat jako ten největší hajzl.. Dobře.. i to by mé city nezměnilo, protože vím, jak jsem na tom byla dříve..
Bojím se, že zase sáhnu po své nejlepší kamaráde, která jediná se mnou dokáže sdílet tu nejhorší bolest.. To světélko, za kterým jsem se tak beznadějně hnala, pohltila tma.. Nemám sílu.. Mám hlad, ale kdybych se najedla, tak to vyzvracím rychlostí světla.. Ani to nemusím sníst a už to bude venku..
Možná, že když zůstanu stát na jednom místě, už nikdy neudělám nic špatně... A už ti možná neublížím... a ostatním třeba taky ne..
Říká se, že se stane to, co se stát má... Tak proč se nemůžou dít hlavně dobré věci a mezi nimi špetka toho špatného.. Proč to musí být to špatné, kde se na chvilku objeví světélko, které pak začne blikat, až zhasne a je všem ještě hůř, než před tím..
Koukám na noční oblohu z místa, kde jsme na ni hleděli spolu.. Chtěla bych zase přes ty zatracené slzy vidět krásu hvězd..
Žádné komentáře:
Okomentovat