Jak jsem se již zmiňovala v jednom ze svých předchozích článků, skladuji si pod postelí zombie. Někdo si nad postel věší lapač snů, někdo si do peněženky strká šupiny či jiné hlouposti, ale já si kráčím po městě s nějakou částí těla, kterou jsem ukradla jednomu ze svých zombie pod postelí.. musím říct, že to docela pomáhá.. Možná až moc dobře. Odháním od sebe špatné lidi.. bohužel i ty dobré.
Spousta lidí sní o spoustě věcech a chce spoustu věcí. Ovšem... Ty sny za tebe nesplní tvůj beznohý zombie.. Ty věci ti nepřinesou tvé šupiny v peněženkách a čepka po tvojí prapraprapramvjkfvjioswvndwi babičce Gertě, která smrděla takovou tou typickou mrtvolí vůní, utápěla svůj smutek v cisternách rumu a prskala tak daleko jako lama (cože je přibližně 15m).. Když člověk něco opravdu chce, nesmí spoléhat na zázrak, nesmí spoléhat na nikoho jiného.. Není to zrovna nejlepší, ale musí spoléhat sám na sebe.. Co si sám neuděláš, to nemáš..
Nenávidím, když člověk něco nakecává a nalhává ostatním, ale sám pro to nic nechce udělat.
Máš nějaké sny? Tak o nich přestaň snít a začni je žít. Něco chceš, tak pro to něco udělej... Pak si budeš jenom vyčítat, že jsi to neudělal. Možná to nevyjde, ale pořád lepší, než o to vše přijít..
Bože... taky mě štve, že já se snažím dělat vše pro ostatní, ale... Kdo kdy udělal něco pro mě?...
Teď nevím, kdo to řekl, jak to přesně bylo a kde jsem si to přečetla, ale znělo to asi nějak takto..
Problémem lidí je, že si všichni myslí, že mají mnoho času..
(Ano, byla jsem líná to zase hledat..)
Žádné komentáře:
Okomentovat