Jiní a přesto jak přes kopírku

Nervózně poklepává rukou na hraně notebooku a snaží se ze všech těch myšlenek po dlouhé pauze zase něco porozumění hodného napsat.

Schopnost lišit se...
Schopnost lišit se..

hmm...

Asi hodněkrát ti už někdo řekl, že nejsou jediní dva lidé stejní a že každý je originál... Ale zamysli se nad tím.. Dnes už ti každý cpe, jak je rozdílný, že není jako většina těch pseudooveček a že je prostě rozumný..
Vážně nad tím popřemýšlej, protože já jsem už přesně toto slyšela od desítek lidí, kteří jsou sobě podobní a na závěr si vlastně uvědomíš, že je to další polovina lidí, kteří tvoří naprosto pitomou hromádku..

Taky jsem dříve tvrdila, že jsem rozdílná, a že nejsem tak hloupá jako ostatní... Naivně jsem se honila za myšlenkou, že jsem něčím vyjímečná.. A pak mě různé situace donutily se vzpamatovat.. Jak čas plynul, došlo mi, že to tak není..

Uvědomila jsem si, že si toto myslí každý člověk a že jsme všichni vlastně stejní..

To je asi vše, co bych mohla pronést... Dlouho jsem nic na blog nepsala, a tak nedokáži všechno tak nějak rozepsat, ale co... Stejně moc dlouhé věci se nikomu číst nechtějí a já to píši, abych ulevila svému nitru a ne tobě..

Její druhá polovička zaklapne notebook.
"Už zase depčíš." Pronese..
"To není pravda... Jen..." Snaží si opět něco namlouvat..
"Jen co?"
"Jen je toho zase moc.. A já jsem slabší.."