"The 365 Jar" aneb trochu jinak.

Tak jo.. Vzhledem k tomu, že jsem veselá asi tak jako kočka, které jsi nedal 3 dny najíst, tak jsem si řekla, že bych se měla snažit být veselejší a celkově optimističtější.. Protože teď jsem jako Garfield. A vzhledem k tomu, že se snažím víc myslet na hezké věci, tak... Tak se to prostě zvrtne a jde mi z toho hlava kolem.

Možná to nakonec není třídou, ale opravdu mnou.

---

V každém případě jsem si řekla, že když už jsem tak strašně radostná, tak bych mohla alespoň něco pozitivního na těch dnech hledat (což si řekněme na rovinu... To nejde.. -__-)

No a jak to tak bývá u líných koček doma.. Válela jsem se v posteli a brouzdala po internetu a v tu chvíli to přišlo. Vyskočil na mě želvý ninja a rozbyl mi zavařovací sklenici o hlavu. Viděla jsem článek, kde dal přítel své holce sklenici se 365 lístky a každý den si měla jeden vytáhnout a začít tak den veseleji. Na těch lístcích byly buď nějaké vzpomínky, citáty, útržky z písniček nebo důvody, proč jí miluje. A protože mi to přišlo hezké, tak bych mohla něco podobného začít dělat já pro sebe. (Protože se strašně moc miluji a jsem prostě éňo ňůňo* Začít hledat něco pozitivního na tom dni, napsat to na lísteček, vhodit do sklenice a na Nový rok se na to vše podívat a popřemýšlet nad tím, jestli to bylo tak strašné jak mi to každý rok přijde, nebo dokonce ještě horší.

Tak jsem se po dlouhých deseti minutách přiměla vylézt z postele a začít něco dělat. Umyla jsem si zavařovací sklenici, přelepila vršek víčka barevným papírem, protože tam byl děsivý nápis.. A už zbývalo jen napsat něco, co by mě zahřálo u srdce. A vzhledem k tomu, že jsem normální jako všichni ostatní, snažila jsem se vynechat poznámky typu: plyn, uhlí, plamenomet, oheň atd..

Tak jsem přemýšlela..

Stále přemýšlela...

A nakonec...

To bylo marné a já nemohla nic pozitivního najít..

Takže jsem přemýšlela dál a pak mě to trklo. Běžela jsem nejrychleji jak to šlo a po dlouhých dvou minutách jsem překonala 5 cm k mé knihovničce. Sáhla jsem zběsile po nejmenované knize "Hledání Aljašky", která měla pěkné zakončení a část z konce jsem přepsala. A nyní mohu prohlásit, že doufám, že mi to vydrží do konce roku a že je to ta nejnáročnější činnost, co mě snad potkala..