Uf.... A je to tady... Už se zase nemůžu jen tak povalovat doma, protože budu muset zítra do školy.. Je to těžké, když se mi tam nechce, protože většina lidí, kvůli kterým jsem nechtěla na lyžák nakonec nejeli a teď zamořují třídu.. Byla by sranda si vzít protimorovou masku..
Znáš ten pocit, když nejdeš do školy, protože jdeš na psychologické vyšetření? Jo tak přesně ten jsem do včerejška taky neznala.. Je to docela bída, když mi nezabírají antidepresiva a psychiatr si myslí, že za to může porucha osobnosti... Hmm.. Ale tak...Doufám, že jsem těch šest hodin u psychologa nepromarnila a že něco zjistí.. co mi pomůže...
Možná se jednou dostaneš do situace jako já a třeba tě bude zajímat, jak to vlastně probíhá... A já se to pokusím právě teď popsat... (Alespoň jak to probíhalo u mě, ale myslím, že to bude všude skoro stejné...)
Nejdříve jsem přišla do čekárny, kde jsem trčela už asi deset minut předem, protože jsem nechtěla přijít pozdě (kecám, venku byla zima, ale... Pšššt!) .. Čekárna byla plná seniorů a já si začala během těch několika minut taky tak připadat... (Nechci být stará.. Stačí, že už po doktorech běhám teď a nechci po nich belhat jako stará..)
Paní psycholožka byla přesná jako hodinky a když začalo odbíjet deset hodin, dveře se otevřely a ona zavolala mé jméno (spíše příjmení)..Byla jsem dost nervózní a tak jsem si pořád poposedala, nebo klepala s nohou... A začalo to... Nejprve na mě snad celé dvě hodiny chrlila různé otázky na rodinu, mé dětství, jak bych popsala rodiče, jaký mám vztah se sourozenci (s bratrem v mém případě).. A samozřejmě se ptala na mě, na mého kluka a na školu...pak jsem jí měla nakreslit tělo ženy a tělo muže.. Poslední hodinu jsem vyplňovala dotazník, kde byly věty typu: "Nikdy jsem nejela kombajnem po chodníku.", nebo, " Pořad bych jedla psy." (Dobře... To jsem si právě vymyslela, ale bylo to na takový princip...) Těch otázek tam bylo tolik, že by to mohla být nová povinná četba a nebo to tisknout na toaletní papíry, aby se lidé nenudili na záchodě... Dále mi dala propisku a další dvojstránku, kde byly vždy dva řádky rozdělené na sloupce a po té očíslované.. V každém sloupečku se zaškrtlo buď okénko "S" (souhlasím) nebo "N" (nesouhlasím) s tvrzením... Tvrzení bylo hodně a někdy jsem dokonce měla pocit, že jsou stejná.. (Ne... Nečetla jsem si je dvakrát... -__-) pak ale čekala dalšího pacienta? a já odjela domů...
Další den mě to však čekalo znovu.. Opět jsem byla v čekárně dřív, opět deset minut před desátou a opět spousta seniorů.. Na minuty přesná psycholožka si mě pozvala dál a asi čtyřicet pět minut jsme probíraly obrázky... Měla jsem jí říct, co všechno vidím a pak to projela ještě jednou a chtěla vědět, jak jsem se dobrala zrovna k tomu, k čemu jsem se dobrala.. Co mě vedlo k tomu si to myslet... (Upřímně.... Něco bylo vážně těžké, protože to vypadalo jako obří skvrna... Ne že by to nebyly všechny, ale...) Doplnila jsem zbytek dotazníku, nakreslila další obrázek ale tentokrát listnatý strom a pak ještě vyplnila nějaký test... V tom testu byly obrázky, kde byl kousek vyříznutý a na výběr jsem měla jiné obrázky, které by tam mohly jí a já musela najít ten správný... Ze začátku to bylo lehké, ale ke konci jsem už opravdu nevěděla... (A tak jsem si zahrála na loterii..)
Hmm... Teď už jen čekat na výsledky, které se mnou proberou u psychiatra... Takže... Doufám, že jsem normální... -___-
Doufám, že ti to k ničemu nikdy nebude, ale kdyby jsi tam někdy šel, tak ti to třeba trochu pomůže... Já osobně měla dost milou paní s příjemným hlasem, a tak jsem se po půl hodině trochu rozpovídala a to nemám ráda, když mluvím s lidmi které neznám.... (No... Celkově když mluvím..) Takže... To šlo...
Snad sis užil čtení...
Žádné komentáře:
Okomentovat