Blábol blábol a zase blábol

Není nic lepšího, než se potit tak, že se jen pohneš a tvé vlastní kalhoty zpívají Ódu na léto. Taky kdo by v létě nosil černé kalhoty jako já, když je venku počasí přímo úměrné blízkosti Justina (omlouvám se všem gayům..). Sledovat ty lesknoucí se plešky, které vám odráží světlo do očí. No prostě sen každého mladého děvčete.

A přesně tak vypadá má cesta autobusem.. Víš.. z takové té díry do ještě větší, kde se lidé živí kůrkou od chleba a autobus tam jede, když se zrovna řidič nudí a chce si připomenout, že on a jeho rodina žijí vlastně krásným a bohatým životem.

Znají se tu snad všichni a všichni se za zády pomlouvají, že nevíte, s kým se vlastně baví.

Jak si tak jedu a vidím všechny ty týden nemyté hlavy, napadá mě.. co se asi všem honí hlavou.. jestli jsou stejně tak úžasní jako já a nebo prostě jen někdo, kdo tu ani být nemusí.. Jestli se třeba nachystají přepadnout tento autobus, nebo na mě jen promluvit. Abych měla čas vyskočit za jízdy a rozbít si hlavu o jednu z těch krásně udělaných českých cest. Nechápu, proč se vždy neznámí lidé ptají mě... Mám sluchátka, koukám do země... co mám ještě dělat, aby si mě nikdo nevšiml?

Jednou za rok vylezu z domu s domněním, že to venku není tak hrozné a všichni se sletí jako draví ptáci po své oběti.. Mám pocit, že by mě všichni viděli i kdybych měla neviditelný plášť jako Harry Potter. Nejlepší na tom je, že se mě ptají na něco, co ani nevím, protože mám pár vybraných míst, kam zalezu a už mě dlouho nikdo neuvidí..

Dám ti jednu užitečnou radu... Než začneš někoho otravovat s tím, jestli tenhle autobus jede ještě přes nějakou díru, zkus se podívat na tu debilní tabuli, kde máš takový super kus papíru... myslím, že se to jmenuje...
um..
jak to jenom bylo...
JÍZDNÍ ŘÁD a tam máš napsané, co jede za autobus, přes co všechno jede a v kolik hodin!
A není to tak jen s autobusy... vždy se raději podívej někam, než se zeptáš někoho, koho tvá existence obtěžuje jen se přiblížíš do jeho intimní zóny..