Zase tě zdravím.. Chyběla jsem ti?
..heh.. Pochybuji..
Jsem nikdo.. Vždy jsem byla a pravděpodobně budu už do konce svého života.. Nesnažím se být už ani naivní.. i tak se stejně někdy přistihnu, jak potají jsem.. Že tajně věřím tomu, jak jednou bude zase večer, kdy nebudu cítit sevřené hrdlo... Jako kdyby do něj něco pomalu rylo drápy.... a dostávalo se to hlouběji a hlouběji.. Že nebudu cítit celé tělo, jak se třese a marně se snažit udržet slzy.. nemít husinu..
Kdybys jen věděl,.. jak je to nepříjemné!
Tak zatraceně... nepříjemné!
A i když se snažím, tak to prostě nejde zastavit..
Jediné co se mění, je tlak na hrudi.. Který se zvětšuje..
A ten ztrcený kyslík ubývá...
.. a já už nevím, jak jinak křičet o pomoc...
..jinak než to napsat..
.. to je to jediné, na co mám sílu... a kde se jedině dovedu pořádně otevřít..
Zkus si představit... jak mi je... a co musím zvládat každý den...
každý
pitomý
DEN!..
Jenže tohle nikdo nechápe!.. Nikdo..
a já tak strašně potřebuju cítit, že mě někdo chápe...
jako tenkrát..
Vím...
Bylo to dávno...
Asi si to i idealizuji... ale..
..nebylo to daleko od pravdy...
Víš, jaké to je, když si i po tolika letech říkáš, že to bylo to nejkrásnější období v životě a už to nikdy takové nebude?
Když víš, že nikdy nepotkáš nikoho tak...
Stále se přes to nedovedu přenést... a stále to bolí..
Tak hrozně moc...
A nikdo neslyší, můj křik..
Pravděpodobně mám poruchu osobnosti... Tedy... Tvrdí to doktorka F. a víš, že jí moc nemusím.. Ale psychotesty se k tomu taky dost prudce přikláněly... Jen nejsem hold ještě dospělá a tak.. to nechce hned takhle uzavírat...
Nepůsobí mi totiž antidepresiva... Což.. u deprese by měly... Ještě jsem jich nevyzkoušela tolik, ale prostě... vše to začíná zapadat... taky začíná být dost jasné, že se toho nikdy úplně nezbavím...
Ale já na to už prostě nemám sílu.. Tak strašně moc se snažím mít... a zvládat to... jenže to nejde..
*bezvládně sebou plácne na postel a snaží se trochu uklidnit.. když ovšem vidí, že je to bez výsledku, přitáhne si kolena k bradě a snaží se nebýt nahlas... protože nikdo nesmí vidět, že je tak slabá..*
..heh.. Pochybuji..
Jsem nikdo.. Vždy jsem byla a pravděpodobně budu už do konce svého života.. Nesnažím se být už ani naivní.. i tak se stejně někdy přistihnu, jak potají jsem.. Že tajně věřím tomu, jak jednou bude zase večer, kdy nebudu cítit sevřené hrdlo... Jako kdyby do něj něco pomalu rylo drápy.... a dostávalo se to hlouběji a hlouběji.. Že nebudu cítit celé tělo, jak se třese a marně se snažit udržet slzy.. nemít husinu..
Kdybys jen věděl,.. jak je to nepříjemné!
Tak zatraceně... nepříjemné!
A i když se snažím, tak to prostě nejde zastavit..
Jediné co se mění, je tlak na hrudi.. Který se zvětšuje..
A ten ztrcený kyslík ubývá...
.. a já už nevím, jak jinak křičet o pomoc...
..jinak než to napsat..
.. to je to jediné, na co mám sílu... a kde se jedině dovedu pořádně otevřít..
Zkus si představit... jak mi je... a co musím zvládat každý den...
každý
pitomý
DEN!..
Jenže tohle nikdo nechápe!.. Nikdo..
a já tak strašně potřebuju cítit, že mě někdo chápe...
jako tenkrát..
Vím...
Bylo to dávno...
Asi si to i idealizuji... ale..
..nebylo to daleko od pravdy...
Víš, jaké to je, když si i po tolika letech říkáš, že to bylo to nejkrásnější období v životě a už to nikdy takové nebude?
Když víš, že nikdy nepotkáš nikoho tak...
Stále se přes to nedovedu přenést... a stále to bolí..
Tak hrozně moc...
A nikdo neslyší, můj křik..
Pravděpodobně mám poruchu osobnosti... Tedy... Tvrdí to doktorka F. a víš, že jí moc nemusím.. Ale psychotesty se k tomu taky dost prudce přikláněly... Jen nejsem hold ještě dospělá a tak.. to nechce hned takhle uzavírat...
Nepůsobí mi totiž antidepresiva... Což.. u deprese by měly... Ještě jsem jich nevyzkoušela tolik, ale prostě... vše to začíná zapadat... taky začíná být dost jasné, že se toho nikdy úplně nezbavím...
Ale já na to už prostě nemám sílu.. Tak strašně moc se snažím mít... a zvládat to... jenže to nejde..
*bezvládně sebou plácne na postel a snaží se trochu uklidnit.. když ovšem vidí, že je to bez výsledku, přitáhne si kolena k bradě a snaží se nebýt nahlas... protože nikdo nesmí vidět, že je tak slabá..*
Žádné komentáře:
Okomentovat