Dnešek začal jako každý jiný den. Zase jsem si zapomněla zapnout budíky (ano, budíky... většinou jej vypnu a pak opět upadnu do říše sladkých snů.... tedy.. ne zrovna sladkých, ale sladších než je realita..) Naštěstí jsem si hlavu myla včera, a tak jsem se prostě probudila v sedm.. což zvládá nějak mé podvědomí.. To nějak vycítí. (Není to trochu děsivé?)
Když jsem přišla do školy... bylo tu podezřele málo lidí... U skříněk pouze jedna spolužačka, ve třídě jeden spolužák a pak se přidal už jen jeden a jak mi mé matematické schopnosti radí, nyní jsme tu čtyři a máme do 16:05. Většinu hodin nic neděláme, což je sen každého, ale mohly by tu výuku zkrátit, páč je to jen ztráta času. Mohla jsem hrát lolko.. nebo uklízet, abych měla zase na rohlíky, ale neeeeeeeee.... Morty musí trčet tak dlouho ve škole. Nikdo mi nepíše a je to opravdu nuda, na hraní nemám myš a internet.. je tu hrozný.. (možná stále lepší jak u nás doma..) Takže jediné, co dovedu, je tvrdnout na chatu, kde mě to stále kope z místnosti, poslouchat hudbu (teď momentálně Ensiferum) a psát na blog své poznatky z dnešního dne.. Navíc na celé škole je jen pár zásuvek (dobře.. možná dva páry) a ten jeden je zrovna tady po bývalých automatech na jídlo. Takže se to tu snažím každou odpoledku obsadit a zatím úspěšně. Protože můj notebook taky nevydrží věčně a ve škole to je celá věčnost..
Učitel výtvarné výchovy nás pustil naštěstí dříve domů, protože jsme měli být rozděleni na dva a dva.. a to je prostě zbytečné..
Také jsem si nechala zkrátit vlasy, protože bratrova přítelkyně je vyučená kadeřnice, ale stále to není úplně vončo... takže to asi budu muset svěřit ještě do dalších rukou.. I tak jsem ale ráda, protože vlastně.. ty vlasy ksicht nezmění..
Když jsem přišla do školy... bylo tu podezřele málo lidí... U skříněk pouze jedna spolužačka, ve třídě jeden spolužák a pak se přidal už jen jeden a jak mi mé matematické schopnosti radí, nyní jsme tu čtyři a máme do 16:05. Většinu hodin nic neděláme, což je sen každého, ale mohly by tu výuku zkrátit, páč je to jen ztráta času. Mohla jsem hrát lolko.. nebo uklízet, abych měla zase na rohlíky, ale neeeeeeeee.... Morty musí trčet tak dlouho ve škole. Nikdo mi nepíše a je to opravdu nuda, na hraní nemám myš a internet.. je tu hrozný.. (možná stále lepší jak u nás doma..) Takže jediné, co dovedu, je tvrdnout na chatu, kde mě to stále kope z místnosti, poslouchat hudbu (teď momentálně Ensiferum) a psát na blog své poznatky z dnešního dne.. Navíc na celé škole je jen pár zásuvek (dobře.. možná dva páry) a ten jeden je zrovna tady po bývalých automatech na jídlo. Takže se to tu snažím každou odpoledku obsadit a zatím úspěšně. Protože můj notebook taky nevydrží věčně a ve škole to je celá věčnost..
Učitel výtvarné výchovy nás pustil naštěstí dříve domů, protože jsme měli být rozděleni na dva a dva.. a to je prostě zbytečné..
Také jsem si nechala zkrátit vlasy, protože bratrova přítelkyně je vyučená kadeřnice, ale stále to není úplně vončo... takže to asi budu muset svěřit ještě do dalších rukou.. I tak jsem ale ráda, protože vlastně.. ty vlasy ksicht nezmění..
Žádné komentáře:
Okomentovat