Ahoj.
Už uplynul nějaký ten pátek od doby, co jsem ti o sobě dala vědět. Vím, že to asi kamarádi dělat nemají, ale jsme my vůbec kamarádi? Já moc kamarádů nemám, tak si nejsem jistá, jak to vlastně chodí. Ač je to k podivení, stále trčím na této planetě a existence některých (většiny) lidí mi nedává spát. Jsem dost chápavý člověk, ale prostě mi neleze do mozku, co tu určití jedinci dělají a jak mají tento svět posunout k lepším zítřkům. Protože momentálně vidím jenom svět v plamenech, kde se roztékáte jako zapálená svíčka.
Jak jsem řekla.. Už je to nějaká doba, co jsem o sobě dala vědět. Za tu dobu se stalo mnoho věcí. Pořádně nevím, za kterého konce začít, nebo to vzít na přeskáčku jako tvůrci filmů Star Wars? Asi prostě někde začnu.
Je to tady. Každého jednou čeká ten okamžik, kdy se bude konečně moc zlít jako prase a to legálně. Ne, že bych to já chtěla udělat. Osmnácté narozeniny mi klepou na dveře a já se pořád cítím jako malé děcko. Nejsem schopná se o sebe postarat a moje existence přežívá jen díky pár jedincům a lékům, které beru. Takhle hezky na čas mi přišla kniha Dospělost je mýtus a myslím si, že něco na tom bude.
Protože já rozhodně dospělá nejsem a nejsem si schopná představit, kdy vůbec budu.
Škola mi dává dost zabrat. Hlavně ty dny, kdy máme do 16:05. To jsou dny, kdy mám chuť si skočit z mostu, protože pak musím jít domů a učit se na nějaký test. A fakt se přemáhám, abych si ten most nenašla.
"Sbohem sledování seriálů."
"Sbohem volný čase."
"Sbohem svobodný živote."
Dělá mi to opravdový problém a dost mě děsí i představa toho, že tu školu nemusím dodělat. Byla mi diagnostikována hraniční porucha a když jsem si četla články o hraničářích, tak někde psali, že nedokončí vzdělání. Já vím, že se nemá věřit všemu, co je na internetu, ale prostě mě ta představa děsí. CO POTOM BUDU DĚLAT? Já nebudu schopná chodit ani do práce. Nevím, jakou práci bych chtěla dělat. A co když tu školu vážně nedodělám? Skoro každý den nad tím brečím. Že tam zase musím. Vyčerpává mě to a dává mi to dost zabrat.
Tenhle týden bych měla být hospitalizována. No.. Jsem zvědavá, jaké to bude. Mám z toho dost obavy, ale... No.. Budu se snažit psát a to mi připomíná, že bych si měla stáhnout seriály. Snad mi povolí notebook. S přítelem teď sledujeme Breaking Bad. Je to vážně super seriál a je tam hezky vidět, jak určité situace člověka mění. Takže pokud jsi to neviděl, tak se na to podívej. První díl mě moc nenadchl, ale zbytek série je super. Hlavně potom ta druhá.
Začala jsem hrát hry. Teď momentálně Revelation Online. Je to celkem hezky udělané.
Taky se snažím omezit v mém životě lidi, kteří mi akorát přitěžují. Je to dost těžké, ale je mi bez nich asi lépe. Tak mi drž palce? Jo.. Asi ano... Zbytek informací si nechám zatím pro sebe. Možná někdy jindy. Nemusíš o mně vědět úplně vše.
Už uplynul nějaký ten pátek od doby, co jsem ti o sobě dala vědět. Vím, že to asi kamarádi dělat nemají, ale jsme my vůbec kamarádi? Já moc kamarádů nemám, tak si nejsem jistá, jak to vlastně chodí. Ač je to k podivení, stále trčím na této planetě a existence některých (většiny) lidí mi nedává spát. Jsem dost chápavý člověk, ale prostě mi neleze do mozku, co tu určití jedinci dělají a jak mají tento svět posunout k lepším zítřkům. Protože momentálně vidím jenom svět v plamenech, kde se roztékáte jako zapálená svíčka.
Jak jsem řekla.. Už je to nějaká doba, co jsem o sobě dala vědět. Za tu dobu se stalo mnoho věcí. Pořádně nevím, za kterého konce začít, nebo to vzít na přeskáčku jako tvůrci filmů Star Wars? Asi prostě někde začnu.
Je to tady. Každého jednou čeká ten okamžik, kdy se bude konečně moc zlít jako prase a to legálně. Ne, že bych to já chtěla udělat. Osmnácté narozeniny mi klepou na dveře a já se pořád cítím jako malé děcko. Nejsem schopná se o sebe postarat a moje existence přežívá jen díky pár jedincům a lékům, které beru. Takhle hezky na čas mi přišla kniha Dospělost je mýtus a myslím si, že něco na tom bude.
Protože já rozhodně dospělá nejsem a nejsem si schopná představit, kdy vůbec budu.
Škola mi dává dost zabrat. Hlavně ty dny, kdy máme do 16:05. To jsou dny, kdy mám chuť si skočit z mostu, protože pak musím jít domů a učit se na nějaký test. A fakt se přemáhám, abych si ten most nenašla.
"Sbohem sledování seriálů."
"Sbohem volný čase."
"Sbohem svobodný živote."
Dělá mi to opravdový problém a dost mě děsí i představa toho, že tu školu nemusím dodělat. Byla mi diagnostikována hraniční porucha a když jsem si četla články o hraničářích, tak někde psali, že nedokončí vzdělání. Já vím, že se nemá věřit všemu, co je na internetu, ale prostě mě ta představa děsí. CO POTOM BUDU DĚLAT? Já nebudu schopná chodit ani do práce. Nevím, jakou práci bych chtěla dělat. A co když tu školu vážně nedodělám? Skoro každý den nad tím brečím. Že tam zase musím. Vyčerpává mě to a dává mi to dost zabrat.
Tenhle týden bych měla být hospitalizována. No.. Jsem zvědavá, jaké to bude. Mám z toho dost obavy, ale... No.. Budu se snažit psát a to mi připomíná, že bych si měla stáhnout seriály. Snad mi povolí notebook. S přítelem teď sledujeme Breaking Bad. Je to vážně super seriál a je tam hezky vidět, jak určité situace člověka mění. Takže pokud jsi to neviděl, tak se na to podívej. První díl mě moc nenadchl, ale zbytek série je super. Hlavně potom ta druhá.
Začala jsem hrát hry. Teď momentálně Revelation Online. Je to celkem hezky udělané.
Taky se snažím omezit v mém životě lidi, kteří mi akorát přitěžují. Je to dost těžké, ale je mi bez nich asi lépe. Tak mi drž palce? Jo.. Asi ano... Zbytek informací si nechám zatím pro sebe. Možná někdy jindy. Nemusíš o mně vědět úplně vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat