"The 365 Jar" aneb trochu jinak.

Tak jo.. Vzhledem k tomu, že jsem veselá asi tak jako kočka, které jsi nedal 3 dny najíst, tak jsem si řekla, že bych se měla snažit být veselejší a celkově optimističtější.. Protože teď jsem jako Garfield. A vzhledem k tomu, že se snažím víc myslet na hezké věci, tak... Tak se to prostě zvrtne a jde mi z toho hlava kolem.

Možná to nakonec není třídou, ale opravdu mnou.

---

V každém případě jsem si řekla, že když už jsem tak strašně radostná, tak bych mohla alespoň něco pozitivního na těch dnech hledat (což si řekněme na rovinu... To nejde.. -__-)

No a jak to tak bývá u líných koček doma.. Válela jsem se v posteli a brouzdala po internetu a v tu chvíli to přišlo. Vyskočil na mě želvý ninja a rozbyl mi zavařovací sklenici o hlavu. Viděla jsem článek, kde dal přítel své holce sklenici se 365 lístky a každý den si měla jeden vytáhnout a začít tak den veseleji. Na těch lístcích byly buď nějaké vzpomínky, citáty, útržky z písniček nebo důvody, proč jí miluje. A protože mi to přišlo hezké, tak bych mohla něco podobného začít dělat já pro sebe. (Protože se strašně moc miluji a jsem prostě éňo ňůňo* Začít hledat něco pozitivního na tom dni, napsat to na lísteček, vhodit do sklenice a na Nový rok se na to vše podívat a popřemýšlet nad tím, jestli to bylo tak strašné jak mi to každý rok přijde, nebo dokonce ještě horší.

Tak jsem se po dlouhých deseti minutách přiměla vylézt z postele a začít něco dělat. Umyla jsem si zavařovací sklenici, přelepila vršek víčka barevným papírem, protože tam byl děsivý nápis.. A už zbývalo jen napsat něco, co by mě zahřálo u srdce. A vzhledem k tomu, že jsem normální jako všichni ostatní, snažila jsem se vynechat poznámky typu: plyn, uhlí, plamenomet, oheň atd..

Tak jsem přemýšlela..

Stále přemýšlela...

A nakonec...

To bylo marné a já nemohla nic pozitivního najít..

Takže jsem přemýšlela dál a pak mě to trklo. Běžela jsem nejrychleji jak to šlo a po dlouhých dvou minutách jsem překonala 5 cm k mé knihovničce. Sáhla jsem zběsile po nejmenované knize "Hledání Aljašky", která měla pěkné zakončení a část z konce jsem přepsala. A nyní mohu prohlásit, že doufám, že mi to vydrží do konce roku a že je to ta nejnáročnější činnost, co mě snad potkala..

Naše společnost upadá?!

Venku je zima a ve snaze se zahřát si přitáhla kolena k tělu. Hlavou se opřela o okno autobusu a zadívala se na krajinu kterou míjela. Byla už noc a ona se vracela domů z divadla. Teplý dech tvořil rosu na okně a tak jí nenapadlo nic lepšího než na něj nakreslit obrázek.. Pak se ale zadívala na všechny ty fabriky...

---

Je to zvláštní, jak ten svět spěje, nemyslíš si to též? Dříve šlo o to, co dokázal člověk udělat se svýma rukama.. Postavit barák, vyřezat nábytek, uvařit dobré jídlo, postarat se o úrodu, ušít si teplé oblečení na zimu nebo udělat boty.. Vše, co potřebuje člověk, aby přežil.. Ale dnes? Dnes jde o to, co má člověk v hlavě.. Jakou vysokou školu má vystudovanou a podle toho mu dají práci.. Nikdo si už nevšímá těch, kdo pro ně dělají všechny ty věci, bez kterých by se nikdo z nás neobešel. Dokonce je považují za podřadné protože nemají tak chytrou hlavu.. Ale já si myslím, že známky a inteligence nesouvisí... Možná nemají na to se všechno to naučit, tak jdou raději na učiliště, ale ruce jsou vždy potřeba a dřív se pracovalo HLAVNĚ RUKAMA.. Myslím si, že dnes si takový lidé vydělají hodně, protože tyhle práce tu budou vždy.. A možná by se více rukou i potřebovalo.

Jak jsem již říkala, dnes se všichni snaží mít vysokou školu, která jim později nemusí být vůbec k ničemu.. Myslím si, že by tyto dvě věci měli jít ruku v ruce a všichni by měli být stejně hodnotní.. Všichni se snaží o stálý vývoj a ruce a mozek se střídají.. Vždy nakonec vidí východisko v tom druhém, než čemu se právě věnují. Tímhle způsobem se daleko nedostaneme a akorát všechno, co jsme vybudovali zničíme. Zničíme přírodu kolem sebe a nakonec i nás...

Aneb... Ze života psychopata

Uf.... A je to tady... Už se zase nemůžu jen tak povalovat doma, protože budu muset zítra do školy.. Je to těžké, když se mi tam nechce, protože většina lidí, kvůli kterým jsem nechtěla na lyžák nakonec nejeli a teď zamořují třídu.. Byla by sranda si vzít protimorovou masku..

Znáš ten pocit, když nejdeš do školy, protože jdeš na psychologické vyšetření? Jo tak přesně ten jsem do včerejška taky neznala.. Je to docela bída, když mi nezabírají antidepresiva a psychiatr si myslí, že za to může porucha osobnosti... Hmm.. Ale tak...Doufám, že jsem těch šest hodin u psychologa nepromarnila a že něco zjistí.. co mi pomůže...

---

Možná se jednou dostaneš do situace jako já a třeba tě bude zajímat, jak to vlastně probíhá... A já se to pokusím právě teď popsat... (Alespoň jak to probíhalo u mě, ale myslím, že to bude všude skoro stejné...)

Nejdříve jsem přišla do čekárny, kde jsem trčela už asi deset minut předem, protože jsem nechtěla přijít pozdě (kecám, venku byla zima, ale... Pšššt!) .. Čekárna byla plná seniorů a já si začala během těch několika minut taky tak připadat... (Nechci být stará.. Stačí, že už po doktorech běhám teď a nechci po nich belhat jako stará..)

Paní psycholožka byla přesná jako hodinky a když začalo odbíjet deset hodin, dveře se otevřely a ona zavolala mé jméno (spíše příjmení)..Byla jsem dost nervózní a tak jsem si pořád poposedala, nebo klepala s nohou... A začalo to... Nejprve na mě snad celé dvě hodiny chrlila různé otázky na rodinu, mé dětství, jak bych popsala rodiče, jaký mám vztah se sourozenci (s bratrem v mém případě).. A samozřejmě se ptala na mě, na mého kluka a na školu...pak jsem jí měla nakreslit tělo ženy a tělo muže.. Poslední hodinu jsem vyplňovala dotazník, kde byly věty typu: "Nikdy jsem nejela kombajnem po chodníku.", nebo, " Pořad bych jedla psy." (Dobře... To jsem si právě vymyslela, ale bylo to na takový princip...) Těch otázek tam bylo tolik, že by to mohla být nová povinná četba a nebo to tisknout na toaletní papíry, aby se lidé nenudili na záchodě... Dále mi dala propisku a další dvojstránku, kde byly vždy dva řádky rozdělené na sloupce a po té očíslované.. V každém sloupečku se zaškrtlo buď okénko "S" (souhlasím) nebo "N" (nesouhlasím) s tvrzením... Tvrzení bylo hodně a někdy jsem dokonce měla pocit, že jsou stejná.. (Ne... Nečetla jsem si je dvakrát... -__-) pak ale čekala dalšího pacienta? a já odjela domů...

Další den mě to však čekalo znovu.. Opět jsem byla v čekárně dřív, opět deset minut před desátou a opět spousta seniorů.. Na minuty přesná psycholožka si mě pozvala dál a asi čtyřicet pět minut jsme probíraly obrázky... Měla jsem jí říct, co všechno vidím a pak to projela ještě jednou a chtěla vědět, jak jsem se dobrala zrovna k tomu, k čemu jsem se dobrala.. Co mě vedlo k tomu si to myslet... (Upřímně.... Něco bylo vážně těžké, protože to vypadalo jako obří skvrna... Ne že by to nebyly všechny, ale...) Doplnila jsem zbytek dotazníku, nakreslila další obrázek ale tentokrát listnatý strom a pak ještě vyplnila nějaký test... V tom testu byly obrázky, kde byl kousek vyříznutý a na výběr jsem měla jiné obrázky, které by tam mohly jí a já musela najít ten správný... Ze začátku to bylo lehké, ale ke konci jsem už opravdu nevěděla... (A tak jsem si zahrála na loterii..)

Hmm... Teď už jen čekat na výsledky, které se mnou proberou u psychiatra... Takže... Doufám, že jsem normální... -___-

Doufám, že ti to k ničemu nikdy nebude, ale kdyby jsi tam někdy šel, tak ti to třeba trochu pomůže... Já osobně měla dost milou paní s příjemným hlasem, a tak jsem se po půl hodině trochu rozpovídala a to nemám ráda, když mluvím s lidmi které neznám.... (No... Celkově když mluvím..) Takže... To šlo...

Snad sis užil čtení...

Takové ty věci, které stejně nikdo nesplní

A je to tady. Opět se z mé mysli rodí něco nesmyslného a pravděpodobně velmi nečitelného. Konečně jsem se dobrala o prázdninách domů a mám trochu toho klidu a víš co? Ještě mě čeká neděle plná klidu! Tedy alespoň v to plně doufám. Zkrátka a jednoduše řečeno, mám trochu toho času zveřejnit nějaký ten blábol a ohlédnout se za minulým rokem.
"Proč by ses za ním měla ohlížet?" Praví její druhá polovička.
"Protože se to zkrátka a jednoduše tak dělá.. Chci vědět, kam jsem se posunula.."

Jak sis nejspíše všiml (pokud nejsi nevidomí a neslyšící), máme nový rok. A jak už to chodí, na všech sociálních sítích a na každém druhém blogu se objevují různá novoroční předsevzetí a originální přání.

---

Všechny nás to samozřejmě moc baví a myslíme to velice upřímně. (Slyšíte tam tu ironii?)
Nicméně se vraťme k tomu, čemu jsem se chtěla věnovat. S blogem jsme právě prožili třetího Silvestra (to bude tím, že jako blbá neodpaluji rachejtle tak, aby mi uletěly ruce) a chtěla bych se podívat na všechna předsevzetí, která jsem splnila za tu dobu. Tím myslím ohlédnout se zpět. Dám sem předsevzetí z minulého roku a kouknu se na to, co jsem z toho vlastně splnila a pak si dám možná další.

Vše jsem měla rozděleno na to, co splním pravděpodobně a na to, co méně pravděpodobně, tak to jsem na to zvědavá.

SPLNĚNO

Nepravděpodobné
Vážnější vztah.
Kupodivu mám kluka už skoro půl roku. o.o Toto letí.. Je mi s ním hezky.

Nepravděpodobné
Zkouknout seriály, které jsem rozkoukala, ale nedokoukala.
Toto je taky trochu zavádějící. Vše jsem opravdu nestihla, ale to co jsem chtěla, jsem dokoukala a je to super..

NESPLNĚNO

Pravděpodobné
Najít si přátele, abych sama doma neležela u facebooku.
Stále jsem na něm jako závislá.. -__- A nechápu, že jsem toto zařadila do pravděpodobného..

Nepravděpodobné
Dostat se na školu... na kterou chci.
Jak to vzít. Chtěla jsem na uměleckou, ale to jsem nezvládla a pak na tu, na které jsem. Takže jsem na tuto školu vlastně chtěla ale cíl byl jiný. (Prostě ne-e)

Nepravděpodobné
Přečíst knihy, které jsem nestihla přečíst v tomto roce.
Nemůžu za to, že mě to hned nezaujme a tak tu knihu odložím a raději si čtu jinou.. -__-

Nepravděpodobné
Přestat žrát po nocích jako prase.
Ehm... Co k tomu dodat? ._."

Nepravděpodobné
Pravidelně psát do deníku/ na blog.
Ztracený případ..

Nepravděpodobné
Naučit se psát.
Tím myslím, aby se dal ten můj blog vůbec číst, když už na něj čirou náhodou někdo narazí.
No to bys musel posoudit ty, ale vzhledem k tomu, že sem moc nepíši..

Nepravděpodobné
Přestat žrát sladké/ slané v takové míře.
Vzhledem k tomu, že moje tělo vyrostlo do extrémních výšek a zaseklo se na neuvěřitelných 160 (díky za ty boty, co mi dávají 1 cm na víc), tak se bojím, abych nakonec nedopadla jako ta fialová holka v Karlíkovi a továrně na čokoládu. No trochu krotit bych se mohla, ale má Julie/lednice by spáchala sebevraždu.
Na to jsem si odpověděla už když jsem toto předsevzetí psala a pořád je to stejně, jen se naše nehynoucí láska ještě více prohloubila a můj kluk musí jednoduše snést, že na lednici nemá..

Nepravděpodobné
Zařídit si brigádu.
Počítá se Maid kavárna? o.o

Nepravděpodobné
Přestat být tak sobecká/ egoistická a být milejší.
Nechci být moc sprostá a chci se k lidem chovat mileji.
Přijdu si vůči ostatním jako Al Capone.
No vážně. Prej milá jsem, ale já si přijdu úplně.....


..vypatlaná.. to je to správné slovo..
Toto platí pořád stejně.. -__- I když nevím, jestli milá vůbec být chci..

Nepravděpodobné
Užívat si života.

Nepravděpodobné
Zajít na koncert nějaké skupiny.

Nepravděpodobné
Dělat své přátele šťastnými.

"A co nové předsevzetí?" Netrpělivě čeká druhá polovička.
"Měla bych?" Poškrábala se na spánku.
"Mohla bys..."

PŘEDSEVZETÍ NA ROK 2016

1. Naučit se vyvolávat fotky
2. Udržet si dobré známky a celkově sebe na škole
3. Ochutnat makronky
4. Zbavit se antidepresiv
5. Zajít si na psychoterapii, kterou my doporučili na psychyatrii
6. Začít s sebou něco dělat jak po fyzické tak i psychycké stránce
7. Méně rozhazovat peníze